Zesnul poslední československý a první český prezident republiky. Václav Havel. Oslavovaný pro svůj boj za svobodu a demokracii, ostouzen za podíl viny na nedůsledné dekomunizaci a divoké privatizaci. Pokusím se o trochu jiný pohled.
Václav Havel udělal mnoho politických chyb, v jeho životě je mnoho osobních selhání a nedostatků. Jako konečně u každého z nás, jen na něj bylo jaksi více vidět. Až opadne prvotní emoce z jeho odchodu, je třeba se kriticky podívat na celou jeho osobnost a dílo. Hlavně z něj nedělejme svatého. Od Václava Havla jsem to nikdy neslyšel, ale Josef Lux sám před svojí smrtí nabádal k tomu, aby nebyl brán za nějakou ikonu, ke které se budeme v KDU-ČSL po jeho odchodu klanět. Tušil, že se to stát může a částečně se tak i stalo. Važme si Havlových skvělých vlastností a činů, ale nezapomínejme ani na ty, které nám vzorem být nemohou.
Smrtí končí pozemský život, ale my křesťané věříme, že šel pouze „napřed“. Že smrtí existence člověka nekončí. Domnívám se, ačkoli jsem se s panem prezidentem nikdy nesetkal, že by měl radost z květin a poklon stejně velkou, jako z trochu jiného přístupu, o který se pokusím.
Osobně si při zmínce o Václavu Havlovi vždy vybavím dramatika. Chci se s vámi podělit o několik citací z mojí oblíbené Zahradní slavnosti. Obzvláště pikantní konotace mají Havlovy krátké kalhoty (havlovky), na které si mnozí vzpomenou, ve slovech postavy Plůdka: „Milý synu! Kdo ví, kde má čmelák žihadlo, tomu nejsou kalhoty nikdy krátké!...“. Pan prezident asi o čmelácích moc nevěděl J.
Plůdek neobyčejně kvalitně poučuje svého syna Huga. Vybírám: „Ani klekánice nenosí semenec na půdu sama!...Kdo se hádá o komáří řešeto, nemůže tančit s kozou u Podmokel!.....Ani kolínští husaři nechodí do lesa bez obojku!....Bez topůrka ani věrtel nezakopeš!....Žabinec bez brčka neusmažíš!....Nebo si myslíš, že je možné střílet káňata a mít přitom v Berouně maštal?
Tolik první dějství. I to byl a je Václav Havel. Pokud jste se rozesmáli, pak by jistě i pan prezident měl radost. R.I.P.
