V čem se mýlil Bukowski

V jedné ze svých knih píše Bukowski, slovy milenky Chinaskiho, že když je chlap pořádnej, tak že je podezřelej. A když je hodně pořádnej, tak že je to buzerant! Mám s homosexuálem jinou osobní zkušenost.

Na kolejích jsem bydlel s různými lidmi. Velmi svéráznými.  Myslel jsem si, že už mě nic překvapí. Ale onoho zářijového dne, kdy jsem celý šťastný, že jsem na odvolání dostal ubytovací dekret, jsem se měl přesvědčit o opaku.

Díky tomu, že jsem do poslední chvíle koleje neměl jisté, nemohl jsem si domluvit dopředu spolubydlícího. Nebo spolubydlící.  Doby, kdy kovaná mříž Tauferovy koleje rozdělovala na mužskou a dámskou část jako za časů studií mého otce, už byly dávno pryč. Takhle jsem si v kanceláři mohl vybrat jen to, co zbylo. Nakonec se jako přijatelná verze jevily dva dvojlůžáky na bloku C. První volné místo mě holky z kolejní rady nedoporučily. Prý onen chlapec je alkoholik. Dobrá, řekl jsem si a vzal místo s, pro moje rádkyně neznámým, studentem farmacie. Mastičkáři, popř. farmáři, jak se jim v žargonu říkalo, se vyznačovali tím, že jich bylo v poměru k dívkám ještě méně než nás. Ale prý už to nyní veterinářky dohnaly a vytlačily chlapecké studenty na minimum. A snad proto, že se na farmacii hlásili skoro samí gymnazisté, tak brutálních pitek bylo tak nějak méně, než u nás. Nebo jsme o nich tolik nevěděli. Myslel jsem si, inu, farmaceut, to bude pohoda.

Když jsem se ubytovával, přišli za mým novým spolubydlícím dvě spolužačky. Hned jsem je vyzpovídal, jestli je normální, jestli to není nějaký technař, který bude pořád pouštět do kola tuc-tuc…Řekli, že ne, ale z výrazu jejich tváře bylo vidět, že bych asi měl něco vědět…

Došlo mi to, když náš spolužák z ročníku, který kvůli opakování k nám přibyl až někdy ve druháku či třeťáku, přišel a řekl: „Jé ty tady bydlíš? Tady bydlí můj kluk!“

Pravdou je, že  spolužákovu orientaci jsem neznal. Sice mně přišel trochu zvláštní, ale nějak jsme se moc nestýkali, tak jsem to neřešil. Teď se to vyjasnilo. Hlavně ale to, s kým budu bydlet. S jeho milenkou, jak se kdosi vyjádřil…

Okamžitě jsem se stal terčem vtípků. Například Erle radil, abych spal zadkem ke zdi… Musím přiznat, že naše soužití bylo v podstatě bezproblémové. Vzhledem k rozdílnému programu ve škole a k tomu, že, na rozdíl ode mě, jezdil na víkendy domů, jsme se moc neviděli. Mně to celkem vyhovovalo. Existují vlastně jen tři vtipné historky.

Protože gayové mají vlastní studentskou organizaci, ve které mají přednášky, besedy, jezdí na výlety atd., stávalo se, že se jich u nás na pokoji pár sešlo. Pak společně pokračovali na nějakou jejich akci. Pak za mnou přišel spolubydlící a ptal se, jestli mi to nevadí, že se u nás scházejí buzeranti. Ten výraz mě překvapil. Odpověděl jsem, že dokud mě nikdo neobtěžuje, tak že  je to O.K. Ujistil mě, že nemusím mít obavy. Tak nevím, jestli jsou tak uvědomělí, nebo já tak málo přitažlivý…každopádně od té doby vím, že tak polovinu z nich bych si na jejich orientaci tipnul podle vzhledu, chování a mluvy. Druhou rozhodně ne.

Jednou mně spolužák, partner spolubydlícího, oznámil, že spal v mé posteli, jestli to nevadí. Odpověděl jsem, že doufám, že nic nechytnu. Vzal moji jízlivost v pohodě a řekl, že nemusím mít strach.

Trochu v šoku jsem byl jednoho rána v pondělí, když jsem obtížen taškami s proviantem z domova rozrazil dveře do našeho pokoje a zjistil, že v kolegově posteli spí dva kluci. Hned říkali, že je tam spolubydlící nechal, že mají počkat, dokud nepřijdu a že se hned balí a odcházejí. Šok ještě větší byl, když se vyhrabali z postele a byli nazí.

Mohu říci, že  se  na začátku zmíněná  teorie o čistotnosti v mém konkrétním případě neprokázala. Pokud si vzpomínám, tak spolubydlící za celý rok ani jednou nesetřel podlahu nebo prach…

Na závěr ještě jednu historku. Byl jsem na workshopu Mladých křesťanských demokratů. Jedním z témat byla homosexualita a postoj křesťanské demokracii k ní. Prohlásil jsem, že na rozdíl od většiny přítomných,  jsem rok s homosexuálem žil…Výraz jejich očí byl kouzelný. Pak jsem dodal, že na kolejích. Mnohým se jistě ulevilo….Byl jsem rád, že tato věta, kterou jsem nepoužil poprvé, tak krásně zapůsobila.