Pár slov ke členům Konfederace politických vězňů

Vážená paní předsedkyně, vážení zástupci státní správy a veřejného života, dámy a pánové. Dovolte mi, abych pronesl projev méně formální a o to více osobní. S KPV jsem se seznámil díky našim sousedům, manželům Rakovým z Náchoda, kteří nás pozvali na několik akcí, které KPV a bývalí členové PTP v Náchodě pořádali.

Dávno před tím, než jsem byl veřejně činný, ale jako obyčejný neznámý veterinář z východních Čech, kterého nikdy nenapadlo, že po několika letech tady bude mít tu čest stát před vámi. Tehdy jsem se svým otcem z vlastního zájmu, ne proto, že bych byl oficiálním hostem, abych někde řečnil, přijali pozvání a jeli jsme se podívat na Vojnu. Vidím mezi vámi několik tváří těch (např. pana plukovníka Macka), kteří spolu s průvodcem p. Zahrádkou a mnohými dalšími vyprávěli svoje osobní zkušenosti s tím, jak je tam, promiňte mi ten výraz, ta zvířata, týrala. Popisovali, co s nimi dělali v díře apod. Přiznám se, že ač jsem byl dospělý člověk, již při příjezdu na toto místo, které je torzem tehdejšího stavu, mě mrazilo v zádech.

Měl jsem možnost také několikrát hovořit s dalším politickým vězněm z Náchoda, s význačným hudebním skladatelem panem Jaroslavem Celbou, se kterým nás pojí láska k hudbě a poezii. Měl jsem tu čest vystupovat s ním i na oslavě 75. narozenin našeho společného přítele básníka L. Volného. Když pan Celba vyprávěl, co s ním vyváděli v Domečku, nemohlo to ve mně nezanechat hlubokou stopu, to mi věřte. Také jsem se před lety jako obyčejný řadový občan zúčastnil díky náchodské KPV a bývalým PTP muklovské pouti do Teplé. A jsem těmto zkušenostem nesmírně rád.

Mrzí mě ale, že oba autobusy nebyly plné mladých lidí. Protože lidí, jak jsem byl já, kteří o vaši osobní zkušenost z lágrů mají zájem, není zase tak mnoho. Naše generace třicátníků, ale hlavně ta mladší, trpí totiž lhostejností. A ta je velmi nebezpečná. Jeden evangelický teolog, kterého zavraždili nacisté, řekl něco v tom smyslu: Když zavírali židy, mlčel jsem, nebyl jsem žid. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem, nebyl jsem sociální demokrat. Když zavírali katolíky, mlčel jsem, nebyl jsem katolík. Když zavírali mě, nebyl nikdo, kdo by se mě zastal….Lhostejnost je největším nebezpečím demokracie.

Aby vaše utrpení, muka, chcete-li kříž, měla opravdový smysl, pak je musíte předávat dalším generacím jako svědectví a zkušenost. Pak vaše oběť nebyla marná. Děkuji Vám, že tak vytrvale činíte. Jste neocenitelnou pamětí národa.

Jsem z rodiny, kde moji oba rodiče měli špatný kádrový posudek. Matka byla dcerou sedláka a tak mohla nejprve mít jen výuční list a postupně s oteplováním v šedesátých létech si mohla udělat milostivě maturitu a pak i vysokou školu, ovšem jedině zemědělskou. Otec měl na jedenáctiletce v kolonce původ maloburž. Nemohl tedy na vysokou školu, a proto dělal po gymnáziu závozníka v masně a dělníka v betonárce. Teprve když se dr. Šťovíček, vzácný člověk, nemohl dívat na to, jak s otcem komunisté zacházejí, pomocí svých konexí s koncentráčníky na  vysoké škole veterinární, pomohl otci na školu se dostat a v druhé polovině šedesátých let tak mohli oba rodiče dostudovat. Naše rodina nevěřila v roce 1968 na socialismus s lidskou tváří. Čekala, až to konečně praskne a komunisti půjdou od válu, nejlépe do kriminálu.

Víte, nejsem z lidovecké rodiny, a přece jsem se stal předsedou KDU-ČSL, jak to v životě bývá. Jeden předřečník se zmínil o pohrobcích Národní fronty.  ČSL v ní byla. Víte sami, a mnozí z vás v lidové straně jste, že mezi politickými vězni je mnoho mučedníků komunismu z řad naší strany. Počínajíce čtyřmi popravenými nebo umučenými poslanci ČSL, desítkami emigrantů a končíce tisíci vězněnými a šikanovanými řadovými lidovci.

Připomínám, že Národní fronta vznikla pod vedením prezidenta Beneše ještě za války díky Košickému vládnímu programu a existovala tedy již před rokem 1948. Připomenu dvě jména – Pavel Tigrid a Pavel Pecháček-ředitel Hlasu Ameriky a Radia Svobodná Evropa. Kdyby každý udělal pro zachování a návrat demokracie tolik, co tito dva národně frontoví lidovci, pak by tato země byla o mnoho dále. Tigrid a Pecháček proti komunismu bojovali v době, kdy mnozí dnešní slovní „bojovníci proti komunismu“ seděli v kancelářích a tiše, bez odporu pracovali. Nehledě k tomu, že je opravdovým pokrytectvím Národní frontu připomínat druhým, když v drtivé většině v NF byli sami - v ROH, ČSTV, VTS, Svazarmu, u myslivců, hasičů, zahrádkářů a dalších složek NF. Navíc to už vůbec nesedí od představitelů strany, jež ač má plná ústa boje proti komunismu, sama měla svoje vedení i vlády plné svých členů, kteří byli normalizačními komunisty, kteří po revoluci převlékli kabát. Je třeba vidět věci tak, jak jsou. Slovy Karla Kryla, který konečně do národně frontové ČSL také chtěl v roce 1968 vstoupit:“Intelekt když bez duše, podoben je ropuše, či slepci s mečem v tanci“.

KDU-ČSL má svoji stinnou i světlou historii. Má svoje mučedníky i kolaboranty. V tom je její devíza. Nejsme nepopsaným listem. Můžeme se sami poučit ze svých omylů. Proto jsem také před velikonoci napsal našim straníkům adventní zamyšlení nad tím, že je třeba uznat vlastní chyby a poučit se z nich. Jen pak máme právo žádat znovu voliče o důvěru a hlasy. Neudělali jsme chyby jen před rokem 1989, ale i po něm. Nechali jsme se přesvědčit, že nejdůležitější je rychlá privatizace se všemi jejími tunely a podvody, na nichž zbohatlo i mnoho bývalých komunistů. Nedokázali jsme klást dostatečný důraz na právní rámec a morální klima ve společnosti, nedokázali jsme oddělit státní správu a politický vliv stran, nedokázali jsme vždy pevně trvat na hodnotách a principech, které možná nejsou většinové, ale jsou moderní už přes 2000 let. Proto KDU-ČSL, naše společnost jako celek i EU se musejí vrátit zpět ke kořenům. Zpět k osvědčeným a trvalým základům civilizace. Jen tak mají šanci i právo na další svobodnou existenci. Pokud nezačneme u sebe, pak se nic nezmění. Již podnikatel Baťa v krizi třicátých let upozorňoval, že finanční krize je především krizí mravní.

Na závěr mi dovolte, abych vám popřál pevné zdraví ne proto, že je to nejdůležitější hodnota v životě. Mnozí stejně jako já víte, že důležitější než zdraví jsou mezilidské vztahy. Přesto vám ho přeji proto, abyste co nejvíce svých prožitků a zkušeností předali dál mladým lidem tak, jak jsem to na vlastní uši slyšel od mnohých z vás já. Dovolte mi, aby vám řekl svoji báseň o mém dědovi, který odešel dříve, než jsem mu stihl mnohé říci a také bezpochyby on mě:

Děda

Můj děda voněl koňma

a pivem

a strachem z Jáchymova

a znal všechny slova

písní o brázdách

slunci a opratích.

Přeji Vám tedy, abyste vy všichni dokázali co nejvíce předat nejen vašim blízkým, ale celé společnosti, protože je to nezbytné pro zdravou a demokratickou budoucnost naší vlasti.

Děkuji.

*Projev nebyl čten, ale říkán bez písemné přípravy, pouze z paměti, jedná se tedy o zpětnou rekonstrukci na žádost KPV, která nemusí přesně odpovídat řečenému.

Zaznělo na Celorepublikovém setkání KPV 29.6.2011 na Žofíně.