- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dědu znám jenom z vyprávění
a vzpomínek, kterých moc není,
protože zemřel dvacet let před mým narozením a v té době
bylo otci třináct. A babička už odpočívá několik let v hrobě.
Někdy pátrám po společných rysech v jeho a v mém obličeji
a při vzpomínce na jeho zážitky-legendu-se trochu chvěji.
Hledím na jeho tvář na svatební fotce,
je-li tam vše vepsáno: vyučení řezníkem u jeho otce,
handl na zkušenou nedaleko do Sudet,
odkud si přinesl dokonalost jazyka a od Němců rozražený ret,
který později skryl elegantní knírek.
Hledám odraz všech těch chvilek,
když v sedmnácti, ve 14. roce narukoval na Balkána
v jedenadvaceti se vrátil jako protřelý válečný veterán,
který přežil svoji popravu a všechny tvrdé ofenzívy,
v Albánii potkal pradědu, jenž byl u jiného pluku,
hovořili spolu, kouřili, podali si ruku,
rozešli se a oba se pak vrátili zdraví a živí.
Poznal tělesné tresty, psy vycvičené na vlastní vojáky
,které v Bosenských tunelech podřezali bodáky,
navzdory konvencím vyráběné střely dum-dum,
první kulku do zad těm nejkrutějším oficírům.
A potom návrat domů a v krámě zamýšlené změny,
které nebyly pradědou v podstatě vůbec vyslyšeny,
roztržka a odchod na Slovensko, kde pral ovčí střívka, která nakládal,v
ýhodně je prodal a kvalitní práce mu vynesla kapitál,
se kterým si po návratu otevřel konkurenční řeznictví.
Pak usmíření s otcem , neplodné manželství a kdo dnes ví,
zda si jeho první žena nevzala život z důvodu,
že mu nedala další pokolení do rodu.
Druhá svatba s o 17 let mladší ženou,
která mu přinesla v pětačtyřiceti vytouženou
radost v podobě syna-co přát si ještě více
-a do konce války ještě narození mého strýce.
Cestování po vesnicích s příchutí načerno koupeného masa,
za které hrozily od Němců tresty až to nervy drásá
(mimochodem jeden strýc-taky řezník- se z kriminálu nevrátil.
Někdo ho udal-asi soused- když prase učernil)
A dřevěný půllitr s víčkem ve tvaru sovy,
jež prý často doprovázel slovy
kolik že ho už jen peněz stál,
když si po hospodách zahrát dal
”Proč ta sova tolik houkala, hů a hů a hů”.
Vidím ho, jak neztrácel s puškou na rameni odvahu,
ani když hlídal před na zahradě vykopaným krytem,
který se stal i sousedům na několik dní bytem
v nejistém květnu 1945.
Vidím, jak stihl v 48. prodat materiál, ze kterého chtěl vystavětnový
podnik a rozšířit tím svoji živnost.
Tušil totiž, jak si bolševici představují rovnost
,což se brzy potvrdilo a to, že měl jednoho zaměstnance
vyneslo mu v podobě zaplombování strojů sankce,
protože byl vykořisťovatel-maloburž-nepřítel lidu.
Dostával tak malý plat, že aby netřela rodina bídu,
ve vlastním ukradeném krámě načerno ručně míchal salámy
.Ještě že je ta zvrácená doba za námi.
Škoda, že se toho nedožil, jistě by jeho tvář, zohyzděná úrazem
při automobilové nehodě jizvou, zjemněla blaženým výrazem.
Závěr jeho života nebyl moc pěkný, žádná nádhera.
Za vše stačí doplnit Náchod 1955, rakovina, tubera.
Děda se narodil před více než sto léty,
a přesto střípky jeho života jsou bájné amulety,
jimiž lze nastavit zrcadlo vlastnímu bytí.
Kde je skutečnost, to nevím. Ale maják legendy stále svítí.
Daleko větší úspěch slavila báseň o mém druhém dědovi. Líbila se mnoha lidem, velice si ji oblíbil například náchodský básník Libor Volný. Jen máma, která svého otce velice milovala, byla poněkud popuzena, že z něho dělám opilce. Tak to ale vůbec není. Jen mi tak jako jinochovi voněl. I osud tohoto prostého sedláka od Kutné Hory by stál za samostatný článek. Možná někdy jindy. Snad se vám bude alespoň líbit těchto pár veršů.
Můj děda voněl koňma
a pivem
a strachem z Jáchymova
a znal všechny slova
písní o brázdách
slunci a opratích.
Další články autora |
Vepříkov, okres Havlíčkův Brod
3 250 000 Kč