Korupce v mládežnickém fotbale

Když jsem přešel z  přípravky do mladších žáků, nabyl jsem dojmu, že se asi falšují data narození v průkazkách. Omlazování je velmi účinné, protože v mládežnických kategoriích je každý rok znát. Myslel jsem si dlouho, že je to jen komunistický nešvar, který je pryč. Že jít za výsledkem za každou cenu, už se nenosí.

Přestože jsem v přípravce střílel až 44 gólu za sezónu (hráli jsme na šířku  na polovině velkého hřiště na malou bránu), tak jsem přechod do žáků nezvládl. Možná proto, že velké hřiště bylo jiné, možná proto, že se z celého okresu skupovali ti nejlepší (hlavně fyzicky nejzdatnější)  a možná proto, že se prostě omladili ti starší.

Nakonec jsem jezdil do jiného klubu a byl jsem tam velice spokojen. Udělali tam ze mě předstopera, a když jsem přestoupil do starších žáků jiného mužstva, kde jsem hrál až do chlapů, tak mně obrana už zůstala. Pravdou je, že z těch, kteří byli omlazeni, nebo se tenkrát chytili v žácích, jsem se s většinou potom setkal v okresním přeboru, nebo I.B třídě.

 Když jsem těžce onemocněl a musel jsem s fotbalem skončit, byl to šok. Byl jsem zvyklý jít třikrát týdně až "na krev". Bylo to součástí životního stylu. A najednou nic! Tak jsem se alespoň chtěl zapojit do trénování dorostenců. Zrovna u nás končil trenér, tak jsem to vzal. Navíc s pomocí táty, který má terénerskou trojku a dlouho trénoval mládež.

Přestože odešel silný ročník do chlapů, tak se nám podařilo se štěstím postoupit. Myslím, že jsme s kluky odvedli pěkný kus práce. Čekal nás krajský přebor. V našem případě druhá nejnižší soutěž v okrese. Netušil jsem, že tento ročník bude i mým trenérsky posledním.

Že se v chlapech prodávala utkání za peníze i za sudy piva, to jsem věděl. Ačkoli jsem s tím nesouhlasil, nemohl jsem s tím jako hráč nic dělat. Vždy jsem se o tom dozvěděl až po zápase, někdy vůbec. O prodeji věděl vždy trenér a vybraní jedinci.  Ale že za mnou příjde u dorostenců kolega trenér a nabídne tři tisíce za prohraný zápas v druhé nejnižší MLÁDEŽNICKÉ! soutěži, tak to mě dorazilo. A to si možná zprostředkovatel nějaké peníze nechal bokem. Samozřejmě, že jsem soupeřova trenéra vyhodil.

Vedli jsme dva nula v poločase. Když jsem šel hlásit střídání, zjistil jsem, že máme špatně napsaný zápis. Dodnes nevím, jestli čísla hráčů byla zaměněna vedoucím mužstva naschvál. Každopádně se vše provalilo, jeden náš hráč byl vyloučen kvůli formální chybě v zápisu a my statečně v desíti dohráli remízu 2:2. Nakonec jsme stejně kontumačně kvůli zmršenému zápisu prohráli 0:3.

Vzhledem k tomu, že funkcionáři našeho klubu o té nabídce věděli dříve než já a rovnou soupeřova trenéra nenakopali, jsem se rozhodl, že nemám za potřebí dál prodlužovat tuto činnost a po sezoně jsem skončil. Byl jsem naivní, když jsem si myslel, že mládežnický fotbal má především být volnočasovou a zdraví i společnosti prospěšnou činností pro lidi v tak zranitelném údobí. Že když ne u dospělých, alespoň tady by měl mít sport morálku. Alespoň ve sportu, když ne v životě. Někde je to ale spíše otázka osobní prestiže, osobních ambicí  a bezohlednosti trenérů a funkcionářů ke svěřencům. A s tím nechci mít nic společného.

Asi rok na to vypukla korupční aféra v první lize. A tam se točí jiné peníze. Nebylo to pro mě žádné překvapení. Všichni to věděli a úplatky brali jako normu. Snad to někdy bude lepší a půjde hlavně o sport a zábavu. Alespoň u mládeže.