Papíry, formuláře, lejstra. Tato slova děsí asi každého z nás. Plýtvají naším časem, stresují nás svým nesrozumitelným jazykem a otravují svojí zbytečností.
Nedávno jsem byl na návštěvě u lékaře. Před samotným vstupem do ordinace jsem musel vyplnit a podepsat dva dokumenty. Po odchodu z ordinace další tři. U samotného lékaře jsem pobyl asi dvacet minut, z toho čtvrt hodiny vyplňoval nebohý medik dokumenty nutné k tomu, aby mě vůbec mohl vyšetřit a potom mi výsledky prohlídky sdělit.
České zdravotnictví a lékaře, kteří se pomalu místo zachraňování životů mění ve státní úředníky, nechme stranou. S hydrou byrokracie musí v průběhu roku bojovat každý z nás.
Jedna karta na všechno
A nyní si představme stát, kde v peněžence nemusíte nosit nic, než jednu kartu, která je zároveň Vaší občankou, řidičákem, zdravotní průkazkou a platební kartou. Kde lékařský recept můžete získat online. Kde se dá volit přes internet. Ne nemluvím o nějaké bájné zemi. Řeč je o Estonsku, které je mimochodem počtem obyvatel velké podobně jako Praha.
Estonský prezident, který se ostatně naučil programovat už ve svých třinácti letech (srovnejte s technickou zdatností našeho „napíchnutého“ premiéra Bohumila Sobotky, o Miloši Zemanovi raději ani nemluvě), tento týden oficiálně osvobodil svůj lid od daňových přiznání. Stát sám svým obyvatelům automaticky vypočítá daně a potom jim i sám povinné odvody odečte. To vše na dobrovolné bázi. Takže, kdo chce daně platit osobně bankovním příkazem, může.
Chce to jasnou strategii
Estonsko se totiž už v 90. letech rozhodlo, že bude světovým lídrem technologických inovací ve veřejné správě. Pochopilo totiž, že stát by se neměl novým technologiím bránit, ale naopak vycházet jim vstříc.
A stejně bychom si to měli nastavit i u nás. Měli bychom si být schopni jasně říci, že chceme, aby si veškeré jednání s úřady mohl člověk obstarat z domu. Měli bychom připravit zákony, které nejen umožní, ale i vyjdou vstříc novým technologiím a formám organizace práce. Strkáním hlavy do písku technologický pokrok nezastavíme.
