Jsme vůbec křesťané ? V Česku asi ne.

Necítím se jako vlastenec neb toto slovo již nemá význam. Necítím se jako křesťan a nikdy jsem nebyl na mši svaté opravdově. Po vzdálených předcích mám trošku židovské krve a to je vše. Ale ateista také nejsem.

Po první světové válce se v Československu zamotaly dějiny. Zničil se ideologicky mocný stát Rakousko-Uhersko a nic se vlastně pozitivního nestalo. Vzniklo několik chudých nástupců.

Vliv Americké ideologie ještě nazačal působit a již tu byl nacismus. Začaly kremace a vliv získávala církev Husitská,což byl opravdu paradox. V této době byl ještě Jan Hus značným neoblíbencem Vatikánu.

A Němci neměli zájem na jakékoliv duševní očistě Československa. A tím méně komunisté po roce 1948.

Jinými slovy od let kolem roku 1920 je nějaké duševní vyzrávání lidu v Československu podivné. Trochu se věci zachovaly tradičně na Moravě a na Slovensku se podělilo o ovečky Katolictví s Pravoslavím.

A co tady máme dnes ? Asi  duševní zmatek až bordel. Církevní restituce se trochu nepovedly a není všem dnům konec.

Přitom je již 21 století a společnost potřebuje duševní podporu. Jen církev je asi již mimo hru. Potřebujeme sociologické a psychologické povzbuzení do další cesty.

Starší generace je již ze společnosti vykazována na periferii a rodinný život totálně upadá.Výchova dětí je zmatená a nová generace si buduje antispolečenské schopnosti.

Jen to budování podivných společenských vztahů je tu již více než 30 let. Určitý bolševismus minulých let převzala i nová politická garnitura a  obrázek není nejrůžovější.

Nejbližší volby příští týden by měly být to nejdůležitější pro další vývoj. A zase to bude fiasko pro občany.Většina stran již dávno vystřílela všechny náboje a nyní jen čeká na porážku. I když bude asi účast rekordně nízká,tak to nemá nikdo jisté. Ani vládní představitelé moc neagitují. Není o čem hovořit.

Tak uvidíme. jednou se to musí otočit a bude líp ! I bez kohokoliv.