Fenomém rozbitých oken.

Asi se úplně zbytečně rozčiluji,ale vadí mi, když je někde uzavřená nemovitost,tak se poměrně brzy najdou vandalové, kteří rozbijí okna a postupně útočí tak dlouho, dokud je nějaká vnější síla nezastaví, či dům nespadne..

Specialitou jsou průmyslové objekty bývalé éry, kde jsou tisíce malých okének. Zde se pravděpodobně soutěží, jak a kdy je nezvaní návštěvníci rozbijí.

V naší současnosti jde většinou o spekulativní nákupy nemovitostí a majitelům je úplně jedno, zda to někdo zničí . Zakoupení nemovitosti se dá použít mnoha způsoby, aniž někoho zajímá, co se s ní děje. Stejně tak městské činžáky určené k bydlení , kde jsou možné všelijaké finty a je to i o daňových úsporách.Jen se zazdí přízemní okna a je klid.

Ale jde o ten princip. Nikdy jsem neměl radost z toho, když bych slyšel řinčení skla z rozbitého okna. V mládí se to sice občas stalo, ale to byl většinou průšvih a útěk od místa činu. Jsem přesvědčen, že ten dnešní vandalismus je ukázkou nemoci celé společnosti. Základní vlna Grafiti sice již asi odplynula,ale kdykoliv vidím nějaký nově vymalovaný podchod a nebo zeď domu postříkanou podivnými nápisy, tak ztrácím dobrý pocit o vývoji společnosti.Možná, že to je v každém městě jen několik tajných jedinců, kteří takto demonstrují své požadavky. Jen to nejde dešifrovat. Vytahovat se před holkama asi také nepřichází v úvahu, protože tito " umělci" si nemohou s holkama jen tak něco začínat, protože by bylo zbytečně moc svědků a bylo by to nebezpečné. Barvy se musí někde ukrást, protože jsou drahé a na to estetično se asi normální holky nechytnou.

Další kapitolou je vysypávání popelnic a kontejnerů, případně jejich podpalování. Proč to ti lidé dělají ?

Rozbíjení výloh je již na rozhraní života a smrti , protože výloha  může klidně kohokoliv usmrtit rozbitým sklem.

Speciálním fenoménem je vykrádání aut rozbitím předního či bočního skla. Stalo se mi to několikrát a vlastně byla škoda hlavně to rozbité sklo.Jde asi také jen o radost z ničení, protože se dnes dá kradené zboží prodávat již jen velmi obtížně.

Samozřejmě jde o výchovu společnosti a prý ještě pořád existují státy, kde se výše uvedené věci nedějí.

Samozřejmě bych byl rád, kdybych auto ani dům nemusel zavírat, ale určitě je před námi ještě moc dlouhá cesta k těmto cílům.

Nikdo nic netrestá, Policie nic nevyšetřuje a pojištovny nerady cokoliv proplácí.

Jsme v blázinci,kde je mnoho  nemocných jak na straně pachatelů,tak postižených.

A vláda,parlament a zastupitelé měst a obcí to ani nechtějí slyšet.

a až se proberem- tak možná bude líp !

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Bedřich Dvořák | úterý 14.2.2017 18:27 | karma článku: 19,42 | přečteno: 544x