Proč nám romové tolik leží v žaludku?

Jsme snad my běloši něco lepšího? Staráme se snad jen my o své rodiny poctivě a s láskou? Chodíme do práce? Hýčkáme své ženy? Ale houby. Jsme stejní jako všichni lidi světa. Bez vyjímky.

Neustálé polemizace nad tím, kdo je lepší se vedou od pradávna. Kdysi možná platil zákon o beztrestnosti u bohatých a titulovaných. Kdysi snad byl boháč nad chuďasem. Ale doba se změnila. Jen lidé zůstali stejní.

I běloch skončí na ulici. Je jedno jestli vlastní vinou, nebo něčí. I běloch týrá svůj protějšek, vraždí, mlátí své děti a nechodí do práce. Jenže on pod tou lampou asi není tak na očích jako rom. I černoši si museli vydobýt své postavení na světě. Tvrdě bojovali za svá práva. Byli snad i oni něco míň? Nejsou  i oni boží děti i když nejsou bílé, ale černé? To byl ten důvod, proč je společnost nechtěla nikdy přijmout za sebe rovné?

Ano. Některé národy jsou jiné. Hlasité, konzervativní, suché, nekomunikativní. Ale jsou to všechno lidi. A tak bychom je měli brát. Proč házet všechny do jednoho pytle jen proto, že je barevný, nebo hlučný?

Kdo nám dává právo vyjadřovat se o celé skupině lidí jako o verbeži, která jen bere a nic nedává. Jak se pak může člověk v demokratickém státě cítit svobodný.