Denně kolem nás projdou stovky, snad i tisíce lidí. Mladí, staří, s dětmi a dnes je více než kdy jindy těžké rozeznat, kdo je kdo. Tedy kdo je máma, děda, babička, táta. Pokud se jedná o nový trend, tak je zvláštní a dětem nepřinese nic dobrého, nebo snad ano?
O co přichází děti, které se narodí do rodiny, kde je jednomu z rodičů 60 let? Většinou se spíše jedná o mladé matky s o mnoho let starším partnerem. Nedomýšlí snad, jaké následky to pro dítě může mít? Co je trendy na tom, že se otec nedožije ani maturity, natož vnoučat? Co je in na tom, že s ním nikdy nebude moci držet krok v hraní na pískovišti, běhání po lese na houbách, jízdě na kole a v mnoha dalších věcech, které k dětství neodmyslitelně patří?
Mnoho z těchto rodičů se konejší slovy, že teprve dozráli na rodičovství, že počít dítě v tomto věku je plus, které jejich dětem přináší od rodičů zkušenosti, které v životě získali. O jaké zkušenosti se však jedná? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak mě žádné výhody nenapadají.
Je jedno, jestli se jedná o člověka, kterému je dvacet, nebo padesát. Spousta z nás mít děti spoustu let nemůže a pak přijde ten zázrak. Je však zázrak i to, kdy rodič zemře ve chvíli, kdy ho dítě potřebuje nejvíc? Mám kamarádku, které zemřel tatínek, když jí bylo 17 let a jejímu otci 70. Mám kamaráda, kterému je 23 let a jeho mamince je 71 a tatínkovi 77 let. Vyrůstal sám, bez dozoru, bez výchovy. Možná záleží i na každém individuálně, jak se k rodičovství postaví, ale jim prostě síly nestačili. Nezažil s nimi nic, na co by měl ze svého dětství jedinou milou vzpomínku. Možná je to ojedinělý případ, možná jen jeden z mnoha...
