Jak najít přátele mezi starými známými

Po základní škole jsem byla odhodlaná rychle zmizet až se za mnou zapráší, neohlédnout se a strhnout rekord na 100 m. Na střední jsem chtěla zpomalit a konečně se zhluboka nadechnout. A zase jsem utíkala.

Když se podívám zpětně na těch mnoho let, které jsem proseděla ve školní lavici mám pocit, že to byly dokonale promarněná léta. Informace přicházely a rychle odcházely, tzv. kamarádi jen proplouvali a já měla pocit, že už je nikdy nechci vidět. Nikdo si s nikým moc nerozuměl, každý si na něco hrál a nějak se přetvařoval. Holky kouřily na záchodkách a mezitím stačily probrat veškeré detaily ze svého milostného života a kluci to většinou stihli v hodině matematiky. Řeknete si taková normální rodinka.

Jenže... jeden pomlouval, druhý byl oblíbencem učitelů, třetí byl neustále nemocný, čtvrtý se vůbec nezapojoval a pátý byl postrachem nás i profesorů. V té době už jsem dávno bydlela sama a myslela si, že volnost mi pomůže k tomu, abych se co nejdříve stala nezávislou.  

Měla jsem dojem, že mi celý svět leží u nohou. Jinak se na mě ale dívali spolužáci. Drželi si odstup a komunikace nebyla také zrovna valná. Připadala jsem si jako exotické zvíře, které někdo neustále okukuje ve zlaté kleci. Dusila jsem se už při cestě do školy a poslední den, kdy jsem do ní vstupovala v ten den D nastala konečně svoboda. I přesto, že se objevila tréma, jsem nakonec vše zvládla na výbornou a zase utíkala. Nastal rozlučkový večírek a měla jsem dojem, že by už konečně mohlo opadnout to zvláštní napětí, které jsem celé ty roky cítila. To strašné škatulkování, které mi bylo od základní školy hodně proti srsti. Bohužel moje naivita byla kolosální a tak jsem to vzdala...

Teď je mi 25 let. Mám nejúžasnějšího syna na světě, který mi dává to, co vám dá jen vaše dítě a manžela, který je to nejbáječnější stvoření pod sluncem, dům, který je místem v mém srdci a pár dobrých přátel ze základní školy. Těch, kteří zmoudřeli, dospěli a vidí svět dospělýma očima. Kteří si na nic nehrají, lidi nesoudí a mají srdce na správném místě. A lidičky ze střední? Pro ty není v mém srdci místo. I po těch deseti letech to bolí. Možná za dalších deset let...