Barborko, nějak si myslím, že občas bouchnout není nic špatného - jen prostě dáte najevo, že jste jen člověk a že děti to občas umí pěkně přepísknout. Proč taky nosit pořád svatozář, že? Já téměř nekřičím, ale když už jsem někdy zvýšila hlas, na děti to okamžitě zabralo. Strašně je to poznat teď, když mívám doma nevlastňata. Mají křičavou mámu a jde jim to jedním uchem dovnitř a druhým ven a tak nějak vůči tomu trpí "slepotou". U nás pochopily, že neřvu, ale "slib" dodržím. Občas mne přimějí k ráznějšímu výroku (typu jestli hodláš psát úkoly pod stolem, nebudou palačinky, neb se s tebou budu muset místo smažení dohadovat) a to máte vidět ta hluboká zamyšlení...

x

Někdo je prostě ječavý (a účinnost je sporná) a někdo ne. A jestli občas bouchnete? No a co? Jste snad Stepfordská panička? :-). 

x

Karma

Znam "ujecene" matky, ktere proste permanentne na deti rvou a deti si stejne delaj, co chtej. Kdyz uz se zacne na deti rvat, tak by to melo mit ucinek a dite by melo vedet, ze uz je proste konec srandy.....S tema ujetyma nervama je to osemetna vec - kolikrat se mi to taky stalo, ale na druhou stranu byl pak na mesice klid