Není tomu tak dávno, co nejvyšší odborářský boss p. Středula svým útokem na živnostníky (OSVČ) popudil všechny rozumně uvažující občany. Jeho teze třetinové sádry pro OSVČ je nejenom nesmyslná, ale navíc založená na nepravdivé argumentaci. Předseda odborů zcela nepokrytě do medií lhal, že živnostníci do systému zdravotního pojištění odvádí méně než kolik z něj odebírají.
Není to pravda a bylo to již několikrát publikováno a dokonce i ČMKOS v dopise posláno. (Například ze statistiky VZP vyplývá, že OSVČ odvádí této pojišťovně o cca 200 % víc než kolik čerpají..Kkonkrétně za rok 2009: OSVČ zaplatili na zdrav. pojištění do VZP částku 9 335 mil Kč a vyčerpali pouze 3 037 mil Kč, tj. pouhou třetinu.) Tato čísla není třeba dále komentovat. Cílem tohoto článku však není opět a znovu dokazovat pravdu, ale zkusit se zamyslet proč se nejvyšší odborář chová tak, jak bylo výše popsáno.
Jediným vysvětlením, které mě napadá je selhání osobní i celoodborové. Selhání ve snaze hájit zájmy zaměstnanců a nikoliv profilovat se útoky zcela mimo rámec působení odborů. Velké množství problémů v oblasti pracovních vztahů zůstává nevyřešeno a neřešeno. Například u nás stále působí firmy, které zakazují zakládání odborových organizací. Pokračují problémy s nedodržováním délky pracovní doby a s tím související neproplácením přesčasů. Nevolnické postavení tzv. agenturních pracovníků, kteří jsou pronajímáni jako zboží, čímž se mnohé velké firmy vyhýbají některým důležitým ustanovením v Zákoníku práce je doslova ostudné. Otázky bezpečnosti práce na mnoha rizikových pracovištích jsou stále aktuální.
Takto bych mohl pokračovat ještě dlouho. Všechny tyto nešvary patří primárně do kompetence odborů. Ty by se také měly primárně tlačit na jejich vyřešení, ale nějak se jim to už zhruba 25 let nedaří. Zřejmě proto se současný největší a nejvyšší odborářský profesionál (p. Středula totiž prakticky celý svůj profesní život totiž zasvětil funkcím v odborech) rozhodl vypouštět kouřovou clonu. Naštěstí (z mnoha ohlasů bylo vidět a slyšet) je doba někde jinde. Ovšem nyní je načase učinit i druhý krok a začít se nahlas ptát: „Co odbory skutečně dělají pro zaměstnance? Nejsou v současnosti spíše pohodlným bydlem pro profesionální odboráře, kteří se o problémy skutečně pracujících lidí moc nezajímají?
Mimochodem statistika mezd za rok 2013 je neúprosná. Téměř 13% zaměstnanců má mzdu tak nízkou, že celkové odvody zdravotního pojištění za tyto pracovníky jsou nižší než minimální (povinné) odvody živnostníků. Na jak velkou sádru mají asi nárok tito lidé podle pana Středuly?!
