Workoholik

"Vašku, mohl bys na dvě hodiny pohlídat Aleška, potřebuji zajistit Ježíška, prosím, prosím" - cinkla Václavovi sms. "Ta Iveta se zbláznila, teď, když mám největší pracovní fofry", pomyslel si Venca.

Už, už chtěl sestře záporně odpovědět, když si vzpomněl na to, jak ji před měsícem opustil Jindra s tím, že si pořídil s milenkou potomka. Jindřich doufá, že konečně  zplodil zdravé dítě, narozdíl od Aleška. Syčák!

"Tak ho přivez - ale jen na dvě hodiny, víc nemohu, jsem pracovně zaneprázdněn" - vyťukává odpověď Václav a šklebí se u toho, jako by ho v nejbližší době mělo přepadnout stádo krvelačných komářic.

Iveta byla přesná, Alešek vysmátý od ucha k uchu.

"Je to už kus chlapa", překvapeně zírá Véna na synovce.

"Jak dlouho jsi ho neviděl, nebudu to počítat, neboť čas je neúprosný" usměje se lehce sestra.

"Už jen 115 minut", odpovídá Alešek s maličkými stopkami v ruce.

"Napusť Alešovi vanu, rád se dívá na bublinové měnící se obrazce a ty můžeš pracovat. Župan má tady v tašce, mobil Alešek nemá, nepotřebuje ho, umí žít bez něho", mrkne Iveta na bratra a rychle mizí po schodišti směrem do nakupujícího chaosu.

Vašek odnáší tašku, chce napustit vanu, když z koupelny uslyší: "Strejdo, dělej, koncert!"

"Aleši na nic nesahej", nejrychlejším tempem utíká do koupelny.

"Koukej, jak ti borci tancují", ukazuje Aleš na pohybující se krémy, šampóny a hlavně elektrický zubní kartáček. Ždímající pračka je pořádně  rozpumprlíkovala a všechny umělé věci se natřásají a tancují a tancují. Je to děsně legrační. Václav se rozesměje a jakoby zapomněl, jak ho ždímající pračka dohání  k nervovému šílenství.

"Strejdo, zpívej a tancuj: Tancuj, tancuj, vykrúcaj.....", Aleš popadl za ruce překvapeného Vaška a na chodobě si střihli neobratný tanec. Vašek se celou dobu snažil vymanit z Alešova objetí, s tím, že nikdy netancoval, nakonec to však vzdal. Zasmáli se oba.

Pračka se uklidnila, vana byla napuštěna, Václav ještě stihnul do tekoucí vody přidat trochu pěny. Počkal, až Aleš vleze do vany a poté si chtěl otevřít notebook.

"Strejdo, honem, tos ještě neviděl, to je krása", křičí Alešek z koupelny.

"Co zas? Tady se člověk nemůže ani trochu pracovně nadechnout!", bouchne do stolu Václav a neochotně kráčí do koupelny. Cestou ho napadá, jak to že se Alešek ani trochu nestydí v tom věku, už by měl...

Ve vaně už není pěnová čepice, ale placaté bubliny, které tvoří divné obraze.

"Opice dává pusu tygrovi a vznikne slon", směje se Aleš a ukazuje na stále měnící se figurky.

"A dívej, tady strýc Václav - černokněžník, sim sala bim - je z něho myšomoniťour, to jsi celý ty - hlava člověka, tělo - monitor , nohy - klávesnice, ruce - myš - prostě Robovenc", směje se Alešek

"Tak a teď  najdi Aleška!", doléhá k Vaškovi příkaz.

"Tady je - Aleš nebo-li držkovice neposedná, což znamená stále mluvící a stále pohybující se figura nejasného původu", směje se Vašek.

"Jo, to odpovídá, to je celý Alešek, dobře jsi ho našel ", kývne hlavou na srozuměnou synovec a stále pozoruje měnící se tvary.

"Pojď už z vany, voda je studená", vyzývá Aleška Václav.

"Chceš pustit televizi?", s nadějí se zeptá. Tajně doufá, že by už mohl začít pracovat. Mezitím mu několikrát pípne mobil, který je v jiné místnosti.

"Ne, budeme se spolu dívat z okna, ukáži ti svět slepoňů", mrkne na něho Alešek a v županu se usadí k oknu, přisune židli i pro Václava a dívá se na svět z desátého patra panelového domu.

"Aúúúúúú", zavyje žalostně Václav, tak nějak tuší, že se k elektronice, pokud bude hlídat Aleška, nedostane.

"Koukej, holčička s růžovou aktovkou a v ruce mobil, pán s batohem a v ruce mobil, stará paní venčí psa a co má v ruce?"

"Mobil a mně, stejný, chudák siroteček osiřelý, žalostně cinká v kuchyni...", odpovídá Václav.

"Žádný mobil, to cinká Ježíšek a je rád, že Vašek není Robovenc, ale obyčejný Venca", rozesměje se Alešek a přátelsky bouchne Václava do zad.

Ale to už zvoní zvonek domovní, přichází Iveta.

"Víš ty co, ségra, přiveď zase někdy Aleše, nějak jsme si spolu sedli. Alešek mi svět ukázal trochu jinak", mrkne na ni Véna.

"Člověče, brácho, ty jsi už konečně dospěl, díky za krásný vánoční dárek", políbí Iveta Václava a v očích se jí radostí lesknou malinkaté slzičky štěstí.