Na kole kolem našich hranic - část 2: Krušné hory II + Ašský výběžek

V roce 2014 jsme započali naši cestu na kolech podél české hranice. První díl byl o Krušných horách. Tentokrát zvládneme zbytek hor a objedeme Ašský výběžek. V době covidové to můžete brát jako tip na neobvyklou dovolenou.

V srpnu 2014 jsme dokončili první část přejezdu Krušných hor. Dojeli jsme do Horní Blatné. V následujícím roce 2015 jsme chtěli dokončit Krušné hory, objet Ašský výběžek a dojet do Chebu. Dali jsme to.

                Naše putování začalo v Karlových Varech. Až sem jsme dojeli autem a pak pokračovali vláčkem do Horní Blatné. Jen obráceným směrem než loni. Byl červenec 2015 a zase jsme byli 4 – Jana, Martin, Petr a já. Z Horní Blatné jsme odjížděli v brzkém odpoledni a po cyklostezce 23 jsme vystoupali nahoru na Zaječí vrch. Severněji je sice osada Potůčky, ale museli bychom se vracet. U bývalé osady Jelení je naučná stezka o zapomenutém pohraničí, v této části republiky už nejmíň podruhé. Jelení bylo založeno v 15. století kvůli těžbě cínu a teď tu zbývá jen pár chalup a kaple na místě zbouraného kostela. Cyklostezka vede po silnici téměř po rovině, protože Krušné hory jsou spíš náhorní plošina. Jsou tu rašeliniště a také místa s temnou minulostí. Nikdy nezapomenu na bývalý důl Rolava (Sauersack). Během války se tu těžil cín a také tu byl zajatecký tábor pro Rusy a Francouze. Němci ho narychlo opustili a zbyly jen obvodové zdi. Místo je opravdu ponuré.

Dál naše cesta pokračovala na Přebuz, kde jsou zase rozsáhlá vřesoviště. V zimě tu jsou vyhlášené běžecké trasy. Podél Stříbrného potoka v Rájeckém údolí jsme pospíchali do Bublavy. Malé skalní město nás moc nezajímalo, protože se horšilo počasí. Nakonec jsme pěkně zmokli a do Bublavy přijeli úplně mokří. Pan hospodský z hotelu Sport nás zpočátku nechtěl obsloužit, protože slyšel naše hodnocení o čtyřce bez větráku. Ukecali jsme ho. Nakonec pršet nepřestalo a my v dešti museli dojet do Kraslic. Tam jsme měli domluvené ubytování v penzionu Krista. Jednu noc se tam dalo přežít.

                Z Kraslic jsme v klidu vyjížděli ráno o něco později, až kolem 9. Naštěstí už nepršelo. V Kraslicích je pomyslná hranice Krušných hor, kterou tvoří říčka Svatava. Dál je vrchovina Smrčina. Z Kraslic pořád vede páteřní cyklostezka 23. Nejprve jsme vystoupali na Počátky, pak přes Kostelní a Valtéřov opět sjeli dolů do Lubů. Ještě v Kostelní jsme si prohlédli kostel sv. Jiljí z 12. století, což je nejstarší kostel v okolí. V Lubech nás čekal zážitek dne – prohlídka továrny na housle. Dřív se jmenovali Cremona, nyní Strunal. Pořád se tu vyrábí housle, kytary, violoncella i basy. Továrnou nás provázela místní patriotka paní Tylšarová. Po dvou hodinách jsem měla pocit, že vím skoro vše. Je to těžká, ale nádherná práce. Z Lubů jsme trochu pospíchali a trasu jsme si krátili po silnici přes Hrzín do Skalné. Ve Skalné pod hradem Vildštejn jsme se naobědvali a pak, opět po 23, jeli dál do Vojtanova, což býval nejznámější železniční přejezd do Západního Německa. Tady jsme se otočili zase na sever a začali objíždět Ašský výběžek. Po cyklostezce 2065 jsme dojeli do Hazlova a po 2064 a 2057 do Výhledů. Tady jsme nocovali v úžasném penzionu Na Výhledech.

                Další den ráno jsme pokračovali po cyklostezce 2057 a 2062. Šotolinová cesta vedla lesem přes přírodní park Halštrov. Na Halštrově pramení řeka Elster, která u Lipska vtéká do Labe. Tolik kvetoucích náprstníků jsem snad neviděla. Cyklostezka 2062 se klikatila podél německé hranice, jednou z mála vesnic v okolí je Doubrava. Tady je zřícenina staré papírny ze 17. století a také je tu pramen minerální vody. Jmenuje se Pramen století a já tu zapomněla cyklorukavici. Dál jsme pokračovali na Bad Elster, překročili jsme sice německou hranici, ale jen na chvilku. Lákalo nás dobré kafíčko. Bad Elster je totiž lázeňské město, účinky Moritzquelle  (Halštrovského pramene) jsou známy od 17. století. Odtud jsme se vrátili zase hned do Čech, konkrétně do Hranice. Odtud po červené značce a trase 2058, resp. EV 13, jsme dojeli na Trojstátí, tedy na hranici Čech, Bavorska a Saska. Stojí tu i první hraniční kámen s označením 1/1. Je to moc hezké místo.

U Hranice také začíná přírodní park Smrčiny. Pokračovali jsme zase na jih směrem na Pastviny. Trasa 2058 vede paralelně s trasou 2059. Míjející cyklista nám poradil, abychom jeli po 2058, že je v lepším stavu. Až na penzionu jsme zjistili, že jsme asi o 5 km minuli nejzápadnější bod ČR. Dalším městem byl Aš. Projeli jsme centrum a zamířili k restauraci U Radnice. Výborně tu vařili a málem jsme praskli. Z centra jsme chvilku jeli po červené značce a za městem jsme se zase napojili na trasu 2063. Cyklostezka vede lesem (Smrčinami) a u Kančího údolí jsme to otočili na Polnou. Trasa 2065. V Polné jsme objevili první barevné hrázděné domy, které jsou pro toto území typické. A v podobném domě jsme i spali. Byl to penzion Na Gruntu u Lipné.

                Poslední den nás čekal přesun do Chebu. Po cyklotrase 2057 jsme přes Vlastislav dojeli do Ostrohu s krásným hradem Seeberg. Za Lužnou jsme podjeli silnici E48, pokochali se pohledem na sopku Komorní hůrka a vodní nádrž Skalka (Ohře) a spěchali na nádraží. Rychlíkem jsme dojeli zpět do Karlových Varů.

Krušné hory II + Ašský výběžek