V roce 2014 jsme započali naši cestu na kolech podél české hranice. Pojďte to zkusit také, Česko je barvité. První díl je o Krušných horách. V době covidové to můžete brát jako tip na neobvyklou dovolenou.
Jednou večer jsme doma debatovali o tom, jak málo známe Česko. Už nevím koho a jak napadla myšlenka, že projdeme nebo na kole objedeme české hranice. A že začneme v Děčíně, protože má téměř nejnižší nadmořskou výšku. V roce 2020 jsme dojeli do Vsetína. Začali jsme ale v roce 2014….
První část vedla z Děčína na Komáří hůrku. Cyklotrasa 23 začíná kousek od děčínského hlavního nádraží, vede přes město kolem zámku, dále podél Labe k malému nádražíčku Děčín-Přípeř a pak pořád nahoru směrem na Děčínský Sněžník. Vítanou zajížďkou je odbočka na Kristin Hrádek. To je bývalý lovecký zámeček a dnes vyhlášená restaurace, která se specializuje na zvěřinu. Stoupání pokračuje na Sněžník a cyklostezka míjí pískovcové město Tiské stěny. U stejnojmenné restaurace se mohou nechat kola a projít si několikakilometrový okruh kolem pískovcového města. My ale pokračovali dál po cyklostezce 3017 směrem na Rájec, minuli Rájecké stěny a sjeli do Petrovic. Tady končí pískovcové skály a začínají Krušné hory. Pomyslnou hranicí je Nakléřovský průsmyk s nadmořskou výškou 679 metrů. Cyklostezka 3017 pokračuje dál z Petrovic souběžně s naučnou stezkou Zapomenuté pohraničí. Trochu ale vypadá i jako zapomenutá cyklostezka, protože stezka se místy ztrácí a jede se po louce plnou krtinců. Zajímavým místem je Mordová rokle u potoka Slatina, kde dříve procházela pašerácká stezka do Německa, tedy tzv. „Mordgrund“. O kousek dál je vidět dálnice D8. Byla jsem zvědavá, kudy pojedeme, protože přes dálnici nevede most. Nakonec jsme dálnici podjeli. Po silnici a cyklostezce 23 jsme dojeli do Adolfova. Silnice vede téměř po česko-německé hranici, přičemž poslední úsek stoupá téměř celý do kopce. U Habartic cyklostezka uhýbá do Fojtovic a pak na Komáří hůrku. Dá se ale jet i po červené turistické cestě přes Fojtovickou pláň. Dominantní vrchol je vidět už z dálky. Na Komáří hůrku vede lanovka z Krupky u Teplic. Je tedy už trochu postarší, ale vezme i kola. Je to ideální volba pro ty, kteří nechtějí vyjíždět dlouhý kopec z Děčína. Na vrcholu kopce je výborná restaurace „Komáří vížka“ a výhled do kraje, především na České Středohoří. Celá trasa měří 49 km, stoupání 1280 metrů, klesání 600 metrů. Kvůli přesnosti bych ráda dodala, že celou trasu z Komáří hůrky do Děčína jsme jeli v obráceném směru a využili jsme i lanovku.
Z Komáří hůrky pak vede cyklostezka 23 na Cínovec. Tuhle krátkou trasu jsem do našeho cestopisu nezahrnula. Jeli jsme tudy totiž o nějaký měsíc dříve, abychom si vyzkoušeli, na co máme síly a kolik toho za den ujedeme. Buď se dá jet po cyklotrase 23 anebo po silnici. Tu lze doporučit v případě slunečného a teplého počasí, protože před Cínovcem je rybník, kde se dá koupat. Obě trasy jsou zhruba stejně dlouhé, cca 9 km, a vedou trochu do kopce (převýšení 150 m).
A na Cínovci začalo naše první pořádné cykloputování. Bylo to v srpnu 2014 a jeli jsme 4 (dva manželské páry). Během tří dnů jsme přejeli první část Krušných hor a dojeli do Horní Blatné. Z Cínovce jsme zvolili krásnou a trochu obtížnější šotolinovou cestu číslo 3010 podél německých hranic. Nejprve dolů podél Rašelinového potoka a pak zase nahoru na Moldavu. Tady by se dali točit Zapadlí vlastenci. Nádraží se rozpadalo, vlak tu končí. Napojili jsme se zpátky na páteřní cyklostezku 23 a pokračovali směrem na přehradu Fláje. Tady se dá odbočit do českého Jiřetína, ale my z časových důvodů pokračovali vlevo směrem na Klíny. Tady nás čekal první nocleh v Penzionu Hájenka Klíny. Celkem jsme ujeli 30 km, klesání i převýšení 500 metrů. Druhý den byl nejdelší a nejnáročnější, protože jsme dojeli téměř ke Klínovci. Vyrazili jsme brzy ráno za slunečného počasí po 23 směrem na Mníšek a Novou Ves v Horách. Ta je pěkně dlouhá a pořádně do kopce. Další vesničkou byl Malý Háj. Hospůdka byla zavřená, ale kafe nám uvařili místní starousedlíci. Dál cyklostezka 23 vedla jednou z nejkrásnějších částí Krušných hor, tedy alespoň pro mne. Tady civilizace není. Jsou tu rybníky i zdravé stromy. Jen hospody tu chybí. Nakonec jsme obědvali v Načetíně. Lesními cestami jsme dojeli k vodní nádrži Přísečnice. „23“ tu uhýbá na Měděnec, ale my jsme potřebovali na Kovářskou (3003 a 3004). Odtud to byl už kousek do cíle – do Háje kousek od Loučné pod Klínovcem. Celkem 64 km, 1290 metrů nahoru a 1166 metrů dolů. Třetí den měl být odpočinkový. Začal výšlapem na Klínovec. Sice je Klínovec nejvyšším vrcholem Krušných hor, ale krpál to není. Po asfaltce asi 300 výškových metrů. Nahoře jsme si dali kafíčko a zjistili, že hotel je ještě pořád ve stadiu rozkladu. Dál jsme pokračovali po normální silnici na Boží Dar. Vedle něj se nachází krásné Božídarské rašeliniště. Po povalových chodnících se ale nesmí jezdit, takže jsme kola asi 2 km vedli. Pak jsme kousek pokračovali po silnici a u Mysliven odbočili po 2002 k Mílovské kapli. Po trase 2004 jsme pokračovali na Háje a kousek po silnici na Potůčky. U Luhů jsme pokračovali nejprve po červené a pak po žluté turistické značce na Blatenský vrch. Tuhle cestu nedoporučuji. Je to šílený krpál a kolo se skoro nedalo ani vytlačit. Pod Blatenským vrcholem s rozhlednou je přírodní zajímavost Vlčí jámy, což je bývalý lom. Nechtělo se nám jít nahoru a dolů, tak jsme kola z kopce zase svedli. Horní Blatná pak byla jenom kousek. Celkem jsme ušli a ujeli 29 km, 620 metrů nahoru a 690 metrů dolů. Následující den jsme po silnici dojeli do Nejdku, ale to už nepatří do přejezdu Krušných hor.
