V roce 2014 jsme započali naši cestu na kolech podél české hranice. 1. a 2. díl byl o Krušných horách. Tentokrát začneme v Chebu a přejedeme Český les a Chodsko. V době covidové to můžete brát jako tip na neobvyklou dovolenou.
V minulých dvou letech jsme na kolech projeli Krušné hory a Ašský výběžek, konkrétně vzdálenost z Děčína do Chebu. V roce 2016 naše čtveřice (já, Jana, Martin a Petr) pokračovali přes Český les. Na poslední den se přidal kamarád Chod Rosťa. Při zpětném pohledu tuto cyklojízdu charakterizuji jako honbu za jídlem.
Vyjeli jsme 31. července z chebského nádraží po nové asfaltové cyklostezce 6 (EV13) směrem na Hrozňatov. Tady jsme se naobědvali a pak navštívili potní místo Maria Loreto. Barokní poutní areál Maria Loreto s kaplí Panny Marie Loratánské byl vystavěn v letech 1664-1689 chebskými jezuity u farního kostela sv. Ducha nad Starým Hroznětovem. Po dlouhém období chátrání v období komunismu byl areál nádherně opraven, především zásluhou česko-německého spolku. Areál Maria Loreto je v současné době opět plně funkční, v sezóně se zde každých 14 dní konají české mše a jednou za měsíc mše německá. Pořádají se tu také česko-německé poutě a areál je v létě zpřístupněn také široké veřejnosti. Hodně mne zaujala černá Madona a díry po střelbě v Madoně u portálu dveří.
Dál jsme pokračovali po signálce (trasa 361) směrem na Kopec a kousek dolů po 2129 na Mýtinu a Doubravu. Tady je totiž vyhlášený skanzen chebských hrázděných domů, které jsem si přála vidět. Rustlerův statek z roku 1751 je nejstarší kompletně zachovalý hrázděný komplex chebské architektury. Je postaven do typického čtverce. Uvnitř budov je nářadí, nábytek, prostě typické muzeum. Smekám před majiteli, protože celé je to soukromé. Původně jsme se chtěli z Doubravy vrátit nahoru na 361 po signálce jet směrem na Dyleň. Jenže pršelo a kopec nás nelákal. Pokračovali jsme po 2129 do Lipové, pak přes Lažany, Palič a Salajnu. Kolem sedmé večer jsme dojeli do Dolního Žandova. Tady měla být hospoda, kde vaří. Pouze ohřívali a jídlo bylo hnusné. Také jsme tu v pekárně koupili chleba (předem objednaný!!), abychom měli něco ke snídani. Přespání jsme měli domluvené v Horním Žandově v jednoduchém penzionku. Ještě v hospodě jsme potkali manželský pár z Holandska; moc byli překvapeni, že tu nejsou hospody ani penziony. Jeli z Rotterdamu a zatím vždycky našli civilizaci. Nakonec spali s námi v našem penzionu. Jak jsme si později několikrát ověřili, Český les je opuštěný kraj. Nejdřív byli odsunuti Němci, pak tu komunisti měli vojenský prostor a zakázané území.
Druhý den ráno jsme po cyklotrase 36 vyrazili směrem na Vysokou. Tady se nachází částečná zřícenina kostela sv. Jana Křtitele ze 13. století. Kompletně zachována zůstala jen kostelní věž, ze samotného kostela se zachovaly jen obvodové zdi. Ale je to celé opravené a celek působí důstojně i hezky. Naše další kroky vedou na Dyleň (940m). Původně to sice nebylo v plánu, ale proč nevyjet na druhou nejvyšší horu Českého lesa. Podle místní tradice Dyleň roku 1805 prohlásil Napoleon Bonaparte za zeměpisný střed Evropy. Tenhle kopec měl strategický význam v době studené války – je tu dobrý rozhled do Bavorska, a proto tu byla postavena obytná budova pro vojenskou posádku, pozorovací věž a odposlouchávací věž. Probíhal zde monitoring rádiového provozu v téměř celém Bavorsku. V současnosti tu stojí soukromý rozhlasový a televizní vysílač a objekt je veřejnosti opět nepřístupný. Vrátili jsme se po zelené kus zpět k rozcestí u Alexe a odtud pokračovali po zelené (a signálce) na Plánský můstek. Chtěli jsme totiž najít bývalý uranový důl. To se ale nepodařilo. U rybníčku u Šachty jsme se napojili na 2137 a chtěli jsme do civilizace směrem do vnitrozemí, protože nás hnal hlad. Podle map na Seznamu tu měla být hospoda buď ve Třech Sekerách, nebo v Tachovské Huti. Neměl otevřeno ani Vietnamec. Objížděli jsme okolí a nakonec jsme vylezli aspoň na Panskou vyhlídku. Je vysoká 55 metrů a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 40 metrů svede 207 schodů. Nakonec jsme po cyklotrase 36 pokračovali přes Chodovskou Huť do Broumova a na místní pumpě si dali alespoň bagetu a kafe v kelímku. Odtud jsme jeli po 36 na jih a vlastně pořád lesem. Projeli jsme Halží a namířili si to do našeho penzionku U soudku ve Svobodce. Výborně tu vařili a taky jsme jim dopili zásoby růžového vína.
Třetí den jsme se ráno pořádně nasnídali. Pak nás čekalo 10-ti kilometrové stoupání k hranicím, nejdřív podél nádrže Lučina, pak k Oboře a nakonec k Celnici. Tady jsme se napojili na cyklotrasu 2170. Vypadalo to zase jako v zapomenutém pohraničí. Zmizelé vesnice a ruiny. Další trasa měla číslo 2174. U Zlatého potoka Jana píchla poprvé pneumatiku. Přes Huťský rybník a naučnou stezkou o zaniklém sklářství jsme dojeli ke Stoupě, pak po 2238 a 2138 do Zahájí a Německa, kde jsme hned našli restauraci s dobrým jídlem. U Reichenau jsme se vrátili do Čech a pokračovali po EV13 (2238) do Rozvadova. Jsou tu připomínky na stříhání Železné opony a přejeli jsme D5. Přes Svatou Kateřinu jsme už spěchali do Přimdy, kde nás čekala postel. Rozhlednu Milíře jsme nechali na příště, chystalo se k dešti a viditelnost byla mizivá. Ani na zříceninu hradu Přimda jsme se nakonec nešli podívat.
Další den se k nám měl přidat náš kamarád Rosťa, který má Chodsko proježděné na kole do detailů. Ráno jsme vyjeli z Přimdy. Pršelo celou noc, ale ráno už byla jen mlha. Po trase 2239 jsme sjížděli na Dianu, což je bývalý lovecký zámeček. Založili jej v první polovině osmnáctého století Kolovratové. Za komunismu budova sloužila jako domov důchodců, teď chátrá, ale snad Kolovratové chystají rekonstrukci. Jana ten den poprvé píchla gumu. Po trase číslo 36 jsme dojeli do vesničky Železná, kde jsou hlavně Vietnamci. Pak jsme nastoupali na Pleš, kde bývala nejlidnatější německá ves v českém pohraničí. Po kostele zbyla pietní kaplička. Kousek dál nás Rosťa zavedl do výborné hospůdky, kde jsme se fantasticky najedli. Trasa 36 pokračuje dál na Mostek, kde teče Radbuza a kde Jana opět píchla. Já jsem nejpomalejší článek, a proto jsme jeli s Petrem napřed. Po hranicích jsme jeli před lety a nyní nás Rosťa vedl trochu jinou trasou. Nejprve na Rybník a po silnici na Závist, pak na bývalý Lískovec a Vranovské sedlo. Tady si Rosťa vymyslel, že ještě zajedeme na klášter Pivoň. To je bývalý augustiniánský klášter, opět v příšerném stavu. Já byla taky docela hotová. Tady jsme se napojili na trasu 2283 a přes Díly jsme dojeli do Klenčí. Pokud by měla cesta vést blíže hranicím, lze doporučit trasu 36 (EV13), která vede podél zaniklé osady Lučina do Nemanic. Přes Starou huť se jede do Capartic a dolů do Klenčí. V Klenčí jsme si dali s Rosťou jedno pivo a pak jel domů. Cestou stačil také píchnout. Poslední den ráno jsme dojeli na nádraží v Klenčí a přes Planou vlakem zpátky do Chebu, kde nás čekalo auto.
