Vřesoviště, liduprázdná krajina, polodivocí koně, rozeklané pobřeží, úzké silnice a rázovití lidé. To vše dvě hodiny jízdy z Londýna.
Exmoorský národní park se rozkládá na jihozápadě Anglie a ze severu je ohraničen Bristolským zálivem. Leží na území dvou krajů, Somersetu a Devonu, a byl pojmenován podle řeky Exe. My jsme sem zavítali vlastně náhodou. Po několika dnech v lidnatém Kentu jsme zatoužili po klidné přírodě a Exmoor nás v tomto směru nadchl. Park je z velké části tvořen náhorní rovinou pokrytou vřesovišti. V údolích jsou lesy a u roztroušených vesnic políčka ohraničená kamennými zídkami.
Nejvyšším kopcem je Dunkery Beacon, ležící celých 519 metrů nad mořem. (Na snímku ona malá vyvýšenina vlevo od stromu.)
Kromě fialového vřesu kvetl žlutý jalovec a dozrávaly borůvky. Pastva pro oči i pusu.
Už v roce 1815 patřila většina zdejších pozemků královské rodině, zbytek pak místním farmářům. V současnosti jsou britští ochranáři přírody stejně aktivní jako ti čeští a nakládání s pozemky je svázáno mnoha zákony. Značnou část půdy v národním parku vlastní organizace National Trust. Její zásluhy jsou zviditelněny na mohyle postavené na vrcholu Dunkery Beacon. Nás ale mnohem víc zaujalo stádo poníků, které se tu páslo.
Exmoorský pony je nejstarší plemeno v Británii. Žije tu od doby bronzové a vlastně se od té doby nezměnilo. Využívali jej už Keltové jako soumary. Jsou to polodivocí koně, kteří dnes sice mají majitele, což se pozná podle znaků vypálených do srsti, ale žijí zcela volně. Hříbata jsou docela zvědavá, jedno se téměř nechalo pohladit.
Další památkou z doby bronzové je kamenný most Tarr Steps. Vede přes řeku Barle asi 6 km severozápadně od Dulvertonu. Historici jeho vznik datují kolem roku 1000 před n. l. V roce 2012 ho značně poničila povodeň, ale nyní už je zase opravený. V létě je v obložení turistů a malých dětí, které se tu ráchají ve vodě, zatímco rodiče vesele piknikují.
Jednoznačně největším zážitkem v Exmooru pro nás byla jízda autem a místní silnice. Jízdu vlevo (s volantem taktéž vlevo) jsme nějak zvládli. Pro místní jsme působili jako rarita, protože jiné cizince jsme téměř nepotkávali. Brzy jsme pochopili proč. Silnice, které bychom u nás označili jako okresní, jsou tady velmi úzké. Místo krajnic tu slouží až metr vysoké zídky porostlé někdy travou a mechem a někdy stromy. Ve výsledku si připadáte jako v tunelu. Fotka dole je trochu rozmazaná; řidič-manžel mi totiž odmítl zastavit a fotila jsem za jízdy přes přední sklo.
Pro mne zcela nepochopitelnou záležitostí jsou místní silnice. Vyšší jedinci při rozpažení paží dosáhnou na oba okraje silnice. Ploužili jsme se v nich asi dvacítkou, ošlehali obě zrcátka a několikrát couvali před traktorem.
Polozarostlá cedule „Dej přednost v jízdě“ nás proto ani nepřekvapila.
Po Exmooru jsme sice jezdili převážně sami, ale jedno odpoledne jsme se landroverem vydali na „Red Deer safari“. Představovala jsem si outdoorové dobrodružství a pozorování jelenů v divoké přírodě. Ti totiž v Exmooru žijí už po staletí a v početných stádech. Nakonec se ukázalo, že náš řidič je postarší pán, a jezdili jsme jen po silnicích. Jeleny jsme ale přeci jen viděli, protože náš průvodce přesně znal jejich zvyky a místa, kde se zdržují.
Exmoor nejsou jen vřesoviště ve vnitrozemí, ale i rozeklané pobřeží Bristolského zálivu. Jedním z nejznámějších a tedy i nejnavštěvovanějších míst je Údolí skal - Valley of Rocks - poblíž městečka Lynton. Z centra sem vede lanovka, ale snadno se sem dá dojet i autem. Tato část pobřeží leží na území kraje Devon a místní skály prý patří k nejstarším skalám devonského typu.
Podél moře vede asfaltový chodník, ale lidé vyšlapali i cestičku lemující vrcholové partie. Ta je romantičtější a navíc se mnohem snáz potkáte s typickými představiteli místní fauny - zdivočelými kozami.
Na poslední fotografii je obchod v centru Exfordu, kam jsme chodili nakupovat. K dostání je tu čerstvý chléb a sýry, ale našla jsem i keramiku a holínky. Exford je vesnička téměř uprostřed Exmooru a přesně odpovídá charakteru celé oblasti. Jsou tu dvě hospody, kde výborně vaří a mají skvělé pivo i cider. Na silnici spíš než auto potkáte traktor nebo koně a místní lidé nikam nespěchají. Pro některé jsme byli první Češi, které potkali. Tak snad jsme neudělali ostudu.
