Letos se konaly volby do Evropského parlamentu a tak zásadní změna fungování EU, jakou je Lisabonská smlouva, měla být hlavním tématem těchto voleb. Tyto volby měly být navíc spojeny s referendem o této smlouvě a představitelé EU by si nemusely stěžovat na malou volební účast. S Lisabonskou smlouvou se totiž rázem ocitáme v úplně jiné Evropské unii, než do které jsme vstupovali.
Jsem rád, že dvacet let po pádu komunismu nebudu za toto eurorouhání poslán někam na Sibiř a můžu svobodně vyjádřit svůj názor. Ale tlak zastánců Lisabonské smlouvy je tak enormní, že to ve mě vyvolává o to větší odpor. Pokud by se většina Českých občanů v referendu vyslovila pro Lisabonskou smlouvu, tak bych to samozřejmě s respektem akceptoval, ale vyjádřit se v referendu nám bylo upřeno.
Snaha eurobyrokratů o vytvoření Spojených států evropských směřuje spíše ke Svazu evropských socialistických států fungujících na principech nápadně připomínající RVHP. Koncentrace moci v Bruselu vyhovuje pouze Bruselským úředníkům a lobistům nadnárodních koncernů, protože prosazení jejich zájmů pro ně bude mnohem jednodušší.
A na závěr konstatuji, že jsem přesvědčen o tom, že je plně v kompetenci pana prezidenta jestli podepíše Lisabonskou smlouvu nebo ne. Žádný Ústavní soud, ani jakýkoliv lidový tribunál ho k tomu nemůže donutit. On je totiž ta poslední pojistka pokud vláda a parlament konají proti zájmům svých občanů. Pokud bude trvat na právním potvrzení dojednané politické deklarace, je to jeho svrchované právo.
Svobodná politická diskuze o věcech zásadně se dotýkajících života nás všech je základní výsadou demokracie. Prosazování názorů silou je výsada diktatury. Co si vybereme je na nás...
