Z čeho mají strach lidé v pohraničí

Zastánci Lisabonské smlouvy běžte se jich zeptat!Mají strach, ža najdou ve schránce obsílku k soudu, který se bude konat v Lucemburku a bude se týkat domu nebo majetku, který byl po válce zabaven nacistickým kolaborantům. Vystupte a jasně garantujte, že toto nebezpečí nehrozí! A garantujte jim, že případné zastupování v těchto procesech za ně převezme stát! Pokud toto neučiníte a Lisabonskou smlouvu budete nadále podporovat, občané v pohraničí se budou právem domnívat, že jste je hodili přes palubu.

Již po přijetí svých dekretů prezident Beneš vyjádřil obavy, že se v budoucnosti vyskytnou snahy o zrušení těchto dekretů a o revizi výsledků druhé světové války. Tyto snahy byly odsunuty 40 lety vlády komunismu. Po Listopadu 1989 se pohraničí hemžilo potomky odsunutých němců. Nepokrytě dávali najevo občanům žijícím v majetku po odsunutých němců, že se mají připravit na vystěhování. Po té co neuspěli byl, až na výjimky, klid.To se ovšem změnilo po příchodu Lisabonské smlouvy, která otevírá zadní vrátka pro potomky nacistických kolaborantů. Poláci v tomto směru byli mnohem prozíravější.

Já za svoji osobu mohu pouze slíbit, že udělám vše pro to, aby důsledky přijetí Lisabonské smlouvy byly co nejmenší a budu se snažit o zajištění právní pomoci v případných soudních jednáních.

Jenom malý dovětek pro strážce českého pravopisu. Děkuji za upozornění na pravopisné chyby vyskytující se v mých článcích. Diktáty mi nikdy moc nešly(nebo nešli?:))