Sugarbaby nebude sedět v koutě! vol. 6/13

Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek – třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 6/13

Reálný průběh cukršpásu vypadá často třeba tak, že české cukrátko na cukrwebu natrefí na cukrtátu třeba z Portugalska či Turecka, který letí na pár dní pracovně, řekněme, do Londýna a chce tam mít společnost (ceny cukrátek se v rámci EU snižují od západu směrem na východ). Vymění si vzájemně fotky, proběhne videocall, jímž se cukrtáta ujistí, že dotyčná cukrholka na zaslaných fotkách (moc) neznásilnila photoshop a že mluví anglicky alespoň o něco lépe než teletubbuies. Domluví se cena za celý pobyt (cukrodměna) a cukrtáta pošle mailem cukřence zpáteční letenku.

Někdy dostane celou odměnu na místě cukřenka ještě předtím, než sundá kalhotky, jindy v průběhu pobytu a někdy až před odletem, čímž se cukrtatík snaží docílit toho, že se až do konce pobytu nepřestane cukřenka snažit (riskovala by, že jí bude cukrodměna ponížena či nevyplacena vůbec; tyto případy cukřenky nemají rády a označují je za “velmi stresující”). Často je to první a poslední cukrrande, protože cukrtatíci rádi ochutnávají nové druhy cukru.

Stává se ale taky, že je cukrtáta s dotyčným cukrátkem spokojen, nechce se mu riskovat, že si příště s novou cukrslečnou nesedne, a objedná si společnost stejného cukrátka i opakovaně (i klasické prostitutky mívají pravidelnější štamgasty). Intervaly mezi takovými repeticemi ale často bývají i v řádech měsíců, což cukrholky řešívají právě tak, že se snaží udržovat širší playlist cukrtatíků, jejichž sponzorské dary pak v součtu hodí v měsíčním průměru to, co by v reklamou slibovaném případě vysolil jeden pan Gere.

Kolik toho musí cukřenka skolit, než oddělí zrna od plev a vykrystalizuje si skupinku pravidelně platících cukrtátů, se případ od případu různí, ale výjimečné nejsou ani nižší desítky různých prcířů ročně. To se pochopitelně řídí hlavně cílovou částkou, o kterou ta která cukřenka usiluje. Ty s vyššími finančními ambicemi občas sklouznou prakticky k sexuálnímu crowfoundingu.

Najdou se (vzácněji) i tací cukrtatínci, kteří platí cukrholce cosi jako měsíční paušál či předplatné s tím, že je jim dotyčná k dispozici dle vyžádání - to se týká z pochopitelných důvodů hlavně Čechů nebo cizinců u nás dočasně nebo trvale žijících.

Do jaké míry se tenhle cukrový modus operandi liší od eskortu a sugarbaby od callgirl a kde přesně je mezi nimi hranice, je přinejmenším velmi diskutabilní. Hlavní rozdíl je zřejmě v tom, že callgirl většinou zprostředkovává agentura a na eskortních webech se zřetelně uvádí hodinová sazba a taxativní výčet nabízených služeb a sexuálních praktik, kdežto cukrátka se pasou sama, protože objevila Ameriku a došlo jim, že v době internetové je odvod zprosředkovatelského výpalného agentuře zbytečným ponižováním vlastního výdělku; v tom se escortní agentury neliší od běžného agenturního zaměstnávání, kde se svými nevolníky nezřídkakdy taky rádi vyjebou.

Eskortní agentury a weby eskortní inzerce svým soudružkám ve zbrani šetří čas, protože mají jasně stanovené ceny a pravidla a kontaktují je jen vážní zájemci o službu, kdežto v cukrovém online prostředí se cukrátko musí na konkrétních taxách a podmínkách domlouvat individuálně pokaždé znovu s tím rizikem, že spousta času padne na online komunikaci, která vyhnije do ztracena a nevede k cíli, tj. není z ní peněžitý profit. Rozdíl pak tkví i v tom, že v agentuře nemá callgirl mnoho prostoru ovlivnit výběr klienta, kdežto v sugardatingu si (pochopitelně, když prostředník odpadl) vybírá svou klientelu cukřenka sama. To opět cukřenky používají jako podpůrný argument pro tvrzení, že sugardating nemá s prostitucí nic společného. Pokud ale prostitutka dělá takříkajíc sama na sebe a není nikým pasena ani spasena, pak si překvapivě své klienty taky vybírá sama, protože zprostředkovatel výběru odpadl.

Pokud by cukřenka na cukr webu uvedla nabídku služeb a požadovanou cenu tak, jak je tomu na eskortních webech, dostane na většině z nich ban, protože se sugardatingové seznamky vehementně brání prostitučnímu a kuplířskému cejchu a případným trestněprávním přesahům. Cukřenky tedy v inzerátech, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, uvádějí obecné fráze jak přes kopírák o hledání milenců, kteří by je podporovali, touze nalézt úspěšného a štědrého muže, který je ochoten pomoci atp. a konkrétní domluvu stran financí a podmínek si pak odbývají v soukromé konverzaci.

Samovypovídající je i fakt, že nejedna cukřenka je registrovaná jak na sugardatingových tak eskortních webech, protože na nich je sice možnost výdělku nižší, zato ale jistější. To už je pak rozdíl mezi eskortem a cukrovým randěním těžko rozlišitelný i pro lingvisty. Protože tvrdit, že nejsem šlápota, protože šlapu jen úterky a čtvrtky, kdežto víkendy se věnuju cukrovému randění, to už jaksi postrádá smysl. A aby to bylo ještě zamotanější, dodejme, že se taky stává, že si klient objedná callgirl na eskort a je s ní natolik spokojen, že se s ní domluví napřímo (mimo agenturu) na dlouhodobější repetici. A voila! Z prostitutky se vylíhne sugarbaby, která s prostitucí nemá nic společného.