Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek – třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 3/13
Kýženým stavem, který uvádí cukrová reklama na sugardatingových online seznamkách, je samo sebou jedna cukrová popelka s jedním zaopatřovatelským cukrprincem a dlouhodobý idylický vztah plný vzájemného respektu, pochopení, tolerance, úcty a jiných marketingových výžblebtů. Jenže... jako i v mnoha jiných případech, i tady reklama jaksi nemluví tak úplně pravdu, co se týče běžnodenní šedi fádní reality.
Cukroví prcířové totiž ne zcela překvapivě často dříve než později odpadávají, mají druhdy zájem jen o jednorázový zážitek (což poněkud ubírá na kráse snahám cukrátek subsumovat cukrování pod milostné vztahy; ledaže bychom sex na jednu noc považovali za vztah) a málokterý z nich bývá ochoten sypat tak moc cukru, jak je pro tu kterou cukrovou slečnu žádoucí. Dotyčná chuděra musí tedy většinou paralelně udržovat akviziční komunikaci a styky s dalšími cukříky, neustále nahánět nové potenciální zájemce a průběžně udržovat stav, aby nedošlo k výpadku dílčích sacharidových dávek anebo, nedej bože, k totálnímu cukrovému blackoutu. Nebohé cukrholky se pak musí sebevzdělávat v time managementu, tajích plánování a být flexibilní nejenom horizontálně, ale i časově, aby se vyhnuly nežádoucí kolizi časových možností a zájmů toho kterého cukrprcíře, které se často mění ad hoc, a nepřišly tak o pracně sjednané cukrování. Nezřídkakdy si pak stěžují, že je tenhle životní styl velice stresující a náročný. Nicméně pro romantiku se oběti přinášet musí.
Běžně se tedy děje, že zatímco v potu těla vytváří cukrová eskamotérka iluzi náklonnosti k jednomu sachrsponzorovi, souběžně drží v naději a nabírá do fronty čekatelů další adepty na cukrové trdlení, protože jakýkoli cukrový tatínek s otevřeným cukrovarem může kdykoli odpadnout a přestat cukrovat, tedy vlastně přestat udržovat vzájemně výhodný vztah plný respektu, tolerance, pochopení, úcty a dalších krásných vlastností, jež jsou natolik abstraktní, že se dají při troše snahy přilepit takřka na jakýkoli povrch s alespoň částečnou sémantickou adhezí. Cukrtátové často bývají ženatí, většinou žádný dlouhodobý vztah ani nehledají a chtějí si jen jednorázově či párkrát povyrazit s ne až tak moc opotřebovanou hezkou holkou a běžně stejně tak, jako cukrová slečna na povel předstírá zájem a náklonnost k nim a prezentuje o sobě smyšlené reálie a fiktivní příběhy, předstírají a fabulují i cukrtatíci směrem k ní.
Nežijeme v ideálním světě, kde vše a kdokoli funguje tak, jak má, respektive dle našich kýžených představ, snů a chtění. A ani sugardating ve většině případů nefunguje v podobě, jakou by si jeho účastnice nejspíše přály. Rozkol mezi proklamacemi a skutečností pak řeší tak, že v rámci sebeobhajoby střílejí různými eufemismy a argumentačními fauly, jimiž se realitu dění snaží idealizovat v rámci snahy o vlastní vyvinění a ospravedlnění něčeho, co se (i bez hlubšího zkoumání a pitvání) jeví jako odnož prostituce, funguje to na principu prostituce, ale prostituce to v žádném případě rozhodně není, protože tomu zúčastnění cukromilci a prostředníci vymysleli jiný marketingově roztomilejší název. Pokud ale třeba skomírající profesi hajzlbáby nazvete toilet managerkou, moc tím na podstatě její profese zřejmě nezměníte. I když bude ředitelovat toalety v pětihvězdě, povolání je to pořád totéž. Jen s lepší mzdou, pracovními podmínkami a menším množstvím špíny a smrádku.
Občas se cukrátkům povede natrefit i na cukříka, který je jim skutečně a upřímně sympatický, což pak obratem neváhají generalizovat, z výjimky učiní pravidlo a následně tvrdí, že si své sponzory vždy vybírají výhradně na základě sympatií a přitažlivosti, což je v jejich očích opět odlišuje od běžných prostitutek, které přeci jdou (údajně) s každým, a přibližuje k standardním mileneckým vztahům.
V reálu je primárním a jediným skutečně relevantním kritériem výběru správného (rozuměj: použitelného a dostatečné množství cukru sypajícího) cukrového tatínka pochopitelně jenom faktická schopnost a hlavně ochota dotyčného otevřít ani ne tak srdce a svou moudrost, jakožto spíše peněženku či lépe trezor. Otázka fyzické přitažlivosti je pochopitelně až sekundární (fakticky podružná) a v tomto oboru je brána spíše jako vzácnější benefit než jako určující kritérium. Běžnou praxí tedy je spíše příslovečné zavření očí, myšlení na něco či někoho jiného a obětování se za vlast (zisk) než reálná touha, chtíč a libido nastartované atraktivitou cukrového tatínka. Cukrholka prostě nechá cukrtátu vyřádit a během toho přemýšlí nad tím, co vše si bude moci dopřát a koupit.
Z bohatého obstarožního hejla, který je ochoten za sex s pěknou mladou slečnou zaplatit dostatek peněz (v cukrřeči rozuměj: je ochoten svou sugarbaby dostatečně podporovat, hýčkat a rozmazlovat), případně ji i vytáhne do společnosti nebo se nechá doprovodit na dovolenou či služební cestu (nejen protože doplněk v podobě krásného mladého přívěsku jej utvrzuje v sebeiluzi sociálního alfasamectví), se tak mávnutím kouzelného dez/interpretačního proutku stává štědrý, moudrý, hodný, laskavý a úspěšný charismatický muž, který pro samý workoholismus a byznys neměl, nemá a nebude mít čas budovat vztahy tzv. klasické (kromě vlastní rodiny... asi), pročež alespoň trpitelsky hledá společnost milé, krásné a mladé (sugarbabies samy rády dodávají: „a inteligentní“) slečny, která by mu ulehčila od břímě všeho toho stresu z velkého byznysu a kterou by na oplátku on mohl ze samé vděčnosti podporovat formou monetizovaného respektu a úcty vůči ní. Na první dobrou to, když notně přimhouříme obě oči (mozek odložíme do sklenice na noční stolek společně se zuby, aby neskřípaly, a zhasneme), může znít skoro i hezky, mile a dobrácky.
Sečtělejší cukřenky by si možná troufly vzít do úst i Plzáka (obrazně) a jeho princip OVO (oboustranně výhodného obchodu) doporučovaný pro funkční a kvalitní partnerské vztahy. Ale to už by se nedalo brát ani tak jako vytrhávání věcí z kontextu, jako spíš regulérní přetírání produktu defekace na růžovo a čistokrevné demagogické ohýbání reality, resp. tvorba reality alternativní a zcela nové. Pokud popisnou formou zamaskujete obsah, změníte ho tím?
