Aneb cukrové randění rozhodně není prostitucí čili lesk a bída cukrátek - třináctidílný seriál o realitě sugardatingu vol. 12/13
Jak již bylo řeřeno, faktický rozdíl mezi sugardatingem a prostitucí v její klasické podobě spočívá v tom, že prostitutka zpeněžuje převážně jen samotný sexuální akt, zatímco sugarbaby zpeněžuje sex plus dle představ plátce různě okleštěnou imitaci mileneckého vztahu. Pokud jde tedy v rámci cukrového randění o jakýsi prodej či pronájem milenek, pak tkví hlavní rozdíl v tom, že prostituce je obchod s bílým masem přiznaný, kdežto v sugardatingu se s ním sice obchoduje rovněž, ale potichu. Asi vcelku samovypovídající je pak odpověď jistého cukrátka na otázku, co by rádo na online platformě cukrového randění našlo: „I want to change money for nice feelings,“ přičemž o krásné pocity z filozofických disputací zřejmě nepůjde.
Nevzácné jsou v cukrovém světě i situace, kdy cukroví tatínci dávají svým cukrátkům finanční bonus v případě, že jim zprostředkují cukrátko či cukrátka další. V těchto případech se lze už jen horko těžko vyhnout srovnání s kuplířstvím jdoucím ruku v ruce s prostitucí.
Nevěstince se trestněprávním problémům s kuplířstvím vyhýbají tak, že neprofitují ze zakázek jednotlivých prostitutek napřímo. Neberou si z každé platby od klienta podíl jako klasičtí pasáci. Prostitutkám jen pronajímají pokoje s tím, že co se na nich děje, už není jejich problém. Sugardatingové online seznamky mají ne nepodobný přístup profitování na sexbyznysu v podobě placeného členství pro inzerenty (některé jen pro cukrtáty, jiné i pro cukrholky).
Marketingové rétorice se meze nekladou. Sugardating by zlí jazykové mohli označit třeba jako pohlavní kešmašinismus, kdy mladší osoba ženského pohlaví své pohlaví transformuje na bankomat, nebo falický oslíčkotřesismus, kdy postarší osoba mužského pohlaví za zatřesení svým pohlavím zatřese pohádkovým oslíkem. Na podstatě věci to ale zřejmě mnoho nezmění.
Klasická prostituce je v tomto ohledu mnohem upřímnější, protože nijak nepředstírá, co prodává a že to prodává. Jaký je rozdíl mezi prodejcem z autobazaru a dealerem v autosalonu Ferrari? Autobazar musí prodat i vyšší desítky ojetin, aby vydělal to, co utrží dealer za jednoho funglnového italského krasavce. Pokud prodejce od Ferarri bude excentricky tvrdit, že neprodává auta, ale umožňuje bohatým a úspěšným zákazníkům navázat oboustranně výhodný vztah s novým, krásným a nadupaným sporťákem, budeme to považovat za rozšafně teatrální kouzelnickou hru marketingové řeči; nikdo příčetný ale zřejmě nebude zpochyňovat, že jde pořád jen a pouze o prodávání a kupování aut.
Starší bohatý muž: „Nemám čas ani chuť milenecký vztah budovat a ani to asi vlastně nejspíš neumím. Koupím si jeho imitaci.“
Mladá nebohatá dívka: „Nemám chuť ani ochotu vydělávat si na život prací a hrdobec je ten divnej brouk s kuličkou. Neprodám teda svou práci, ale sebe.“
Tak by zněly inzeráty na sugardatingových webech, kdy je stihla pandemie upřímnosti a autenticity.
