Proč aktivisté sprchují poslance Zahradníka hnojem?

Nevybíravé útoky zástupců aktivistických sdružení na nově zvoleného člena Uhelné komise vysílají jasný vzkaz všem jejím členům, že tihle pánové nebudou konstruktivními účastníky jejích jednání.

Reprezentanti Greenpeace a Hnutí Duha se dostali již na takovou úroveň přesvědčení o své pravdě, že neváhají nařknout člověka, se kterým mají rok spolupracovat v Uhelné komisi z toho, že šíří lži a je popírač (globálního oteplování). Jenže jejich pravda není dosud vědecky jednoznačně prokázaná. Tím pádem není možné někoho, kdo má jiný názor než oni, označovat za lháře, ani za popírače čehokoli, protože jednoduše není jisté, jak to opravdu je. Nic z toho ovšem pánům Rovenskému (Greenpeace) a Koželouhovi (Hnutí Duha) v jejich zaslepení nedochází.

Nebo možná dochází a právě proto se tak chovají. Protože vědí, že tu jejich pravdu nejspíš většina Uhelné komise nesdílí. Proto chtějí udělat ze zvolení poslance Jana Zahradníka (ODS) do této komise exemplární případ, aby všichni, kdo si troufnou nesouhlasit s jejich přáními a přesvědčením věděli, jaká mediální sprcha hnoje je čeká. Je to osvědčená taktika, kterou tyhle party usilující o vnucení své ideologie valné většině, jež si myslí něco úplně jiného, používají již dvě desítky let. V případě  genderismu a práv sexuálních menšin s tím slaví úspěch, v případě migrace do značné míry a u jaderných a uhelných elektráren jim zatím také docela fungoval: Nevybíravě napadat, být hluční, cpát se všude.

Jenže jednání komise by měla být jiná liga, než vlastní tiskové konference, nebo výtržnické akce v lomech. Tam by se měly probírat skutečné energetické potřeby Česka a reálné možnosti jejich zajištění. Navíc se ministři Brabec a Havlíček, spolupředsedové komise nechali slyšet, že se bude jednat bez ideologie, k čemuž se již přihlásili někteří další členové. Čili se budou probírat tvrdá data a ne slogany zelených nátlakových skupin. Jejich požadavky na uzavření všech uhelných elektráren a celkové ukončení používání uhlí do roku 2030, když státní energetická koncepce počítá s uhlím do roku 2050, s velkou pravděpodobností nebudou ostatní členové komise brát jako velkou snahu o nalezení shody.

Cesta ke konsenzu totiž vede jen přes to, když ekologistické organizace pochopí, že jejich vítězstvím je ustavení Uhelné komise, ve které mají své zastoupení i jejich početně zcela marginální spolky, které navíc nemají ani žádnou významnější podporu veřejnosti. Pak by mohli začít mít pochopení i pro potřeby ostatních – prakticky všech – lidí v republice. A pracovat v komisi bez ideologie a ve snaze najít široký konsenzus.

Pokud naopak ve shodě se svou ideologií považují za vítězství až vypnutí uhelných elektráren (a také tepláren, ukončení pálení uhlí a plynu v domácnostech, o jaderných elektrárnách nemluvě), budou v komisi dělat jen zlou krev. Budou tím také přispívat k tomu, aby slovo aktivista znělo většině lidí ještě sprostěji, než je tomu dnes. Jejich asertivitě, aroganci i umnému ohýbání údajů a dat se pak musí jednoznačně postavit ostatní členové komise. A musí při tom počítat s osobním osočováním a napadání podobným tomu, jaké nyní zažívá poslanec Zahradník.

Tyhle organizace totiž nejednají ani v rukavičkách, ani čestně. Věcnou a kvalifikovanou diskuzi od nich přitom také není možné očekávat. Protože jejich jednání se řídí ideologií. Což dokazují i nesmyslné útoky na Jana Zahradníka.