Přírodě požáry nevadí, environmentalistům ano, Kdo má asi pravdu?

„Hoří!“ To je volání, ze kterého šel strach vždycky. A jde pořád. Bohužel je to také to jediné jasné, co se dá opravdu solidně říct o požárech na Sibiři, v Amazonii a v Africe.

Nejde teď o to, nakolik je založili lidé, ať už pro zastření své činnosti, z aktivismu, kvůli vyhnání původních obyvatel, nebo jako staletími osvědčenou metodu přípravy půdy k setí. Jde o to, jakým způsobem o požárech referují média. Vesměs totiž informují o tom, že jde o tragédii, která může negativně ovlivnit globální podnebí i pestrost druhů zvířat a rostlin..

Je to ale opravdu tak? Velká oblaka dýmu ze sopečných výbuchů v minulosti, jako Tambora a Krakatoa způsobily ochlazení klimatu, což by byl nyní v důsledku jev pozitivní, neboť usilujeme o zastavení růstu zemské teploty. Takovým parametrům se však dým z požárů neblíží ani zdaleka. Možná však ohřívají planetu svým teplem, čert ví. Pak ji ovšem bezpochyby svým tělesným teplem ohřívá také přes sedm miliard lidí, kteří jsou na zeměkouli.

Nejvíc požárů je v Africe, ale nejvíc se píše o Amazonii, kde jich přitom má být asi třikrát méně. Zveřejňované mapy ze satelitních snímků to, alespoň pro laické oko, potvrzují. A ukazují také to, že požáry v Amazonii jsou důsledně na jejích okrajích, nikoli někde v hloubi. Požáry na Sibiři a v Amazonii jsou reálně méně nebezpečné, než požáry v africkém Kongu, protože prales ve střední Africe je ze tří zmíněných lokalit nejmenší. Navíc to, podle zveřejňovaných map vypadá, že tenhle prales, poslední velký v Africe, hoří snad úplně celý.

Všemi těmi zprávami se ovšem jako červená nit táhne také informace, že požáry jsou každoroční záležitostí. Liší se jen četností, samozřejmě. A příroda si s jejich následky obvykle dovede poradit. Ba dokonce má občasný požár pozitivní vliv na úrodnost půdy. Tím jsme u základní otázky: Vadí přírodě požár, nebo nevadí? Obecně platná odpověď je – nevadí! Spáleniště se do roka zazelená a životní cyklus startuje nanovo.

Mají tedy pravdu environmentalisté, kteří tvrdí, že požáry ohrožují diverzitu druhů, tedy jejich rozmanitost? V oblasti s endemickými druhy jistě, jinak jen stěží. Záleží také na tom, co hoří. Těžko se tedy takový argument dá uznat jako plošně platný. Samozřejmě to neznamená, že požárů, kterých jsou v součtu statisíce, si nemáme všímat. Ale není také potřeba jejich dopad pro planetu zbytečně přeceňovat a přikládat pod oheň klimatické paniky, kterou v posledních dvou třech letech média rozpoutala.

Tím spíš, že hodnocení skutečného dopadu požárů se i v samotných článcích různí. Někdo je považuje za další hřebíček do rakve lidstva, jiný je na základě staletých zkušeností s požáry v krajině považuje za běžnou součást přírody. Hloupé je, že je to tak s mnoha tématy, jichž se environmentální aktivisté chopili. Nechtějí uhelné elektrárny kvůli CO2, ale nejsou schopni jednoznačně prokázat, co tenhle plyn způsobuje. A neznají funkční recept, jak je globálně nahradit. Kvůli CO2 nechtějí auta. Ale chtějí je nahradit elektromobily, při jejichž výrobě vzniká víc emisí, než při výrobě obyčejných aut. Navíc potřebují elektřinu, jejíž dostatek neumíme zajistit bez konvenčních emisních zdrojů (uhlí, plyn) a jádra, jež nechtějí také.

Můžeme věřit vývodům lidí, kteří nemají ani nezvratné argumenty pro své teorie, ani funkční recepty pro zajištění životního standardu v budoucnosti? Můžeme věřit zprávám v médiích, která informují převážně, nebo dokonce výhradně jen o tom, co říkají tihle lidé? Nemůžeme. A protože jim nemůžeme věřit, musíme jejich názory a požadované zákazy a regulace začít jednoznačně odmítat.