Šumava je úžasná v každém ročním období. Je mi úplně jedno, jestli se tam toulám pěšky, nebo na běžkách. Navíc tu kolikrát za celý den nepotkáte ani živáčka. A tak se zde můžete v klidu bez roušky nadechnout.
„Je to přenádherné místečko! Rozumějte mi dobře. Je tady nádherně, neporovnatelně krásně, lidé přece jen nestačili oloupit přírodu o její věčné půvaby. Ale ta rázovitá Šumava, její vznešený, posvátný klid, poezie šumících smrkových hvozdů, ta už tady není, zmizela odsud navždy,“ tohle napsal o Šumavě v roce 1890 spisovatel Karel Klostermann, který Šumavě zasvětil prakticky celé své dílo.
Já samozřejmě nevím, jaká byla Šumava v 19. století. Ale můžu říct, že pro mne je skvělá pořád. Ano, divočina částečně ustoupila civilizaci, ale pořád mám pocit, že je to v mezích rozumu. Pořád si můžeme najít kilometry nádherné přírody na mnohahodinové toulky.
Jsou lidé, kterým vadí, že se v horách staví ubytovací kapacity, nebo třeba sjezdovky. Mně to nevadí, když se to dělá s rozumem a vkusně. Místní lidé potřebují mít zdroj obživy. A my všichni turisté tam chceme jezdit a aspoň občas si užívat tu šumavskou nádheru. Samozřejmě nic se nemá přehánět. Samozřejmě jsou místa, kde by se nemělo stavět nic. Ale zároveň mám radost, když prokouknou například horské vesničky či městečka.
V tomhle mi doslova spadla brada z proměny Železné Rudy. Roky to bylo takové ušmudlané místo uprostřed nádherných kopců. Zchátralé domy, rozbité cesty, všude jen bordely a tržiště s trpaslíky, cigaretami a alkoholem. Ale to už vůbec není pravda. To město doslova kvete před očima, všechno se opravuje. Mám z toho obrovskou radost a vsadím se, že by to potěšilo i zmíněného Klostermanna. Tahle nová a hezčí Železná Ruda je pro mne takový symbol, že Šumava bude vždycky krásná. A když se náhodou na chvíli unaví, nebo ušpiní, tak se zase vyspí a umyje do krásy.
