Zkouška svatebních šatů

Včera jsem se s kamarádkou vypravila na mojí první zkoušku svatebních šatů. Musím přiznat, že přípravu jsem dost podcenila. Bez velkého rozmýšlení jsem si najela na google, zadala svatební salon Praha 1 a rozklikla hned ten první. Bylo to kousek od mé práce, tak jsem se tam hned objednala. Kupodivu odpověď s potvrzeným termínem přišla hned. Domluvili jsme se na 17:15. Stačilo sehnat kamarádku, co to bude chtít absolvovat se mnou. Nejlépe zkušenou nevěstu, která ví, co se nosí a co ne. To se mi podařilo, bez velkého přemlouvání. Vlastně bez jakéhokoliv přemlouvání - Co ve čtvrtek zajít na víno a předtím vyzkoušet nějaké svatební šaty? Odpověď za 5 vteřin - Šaty? Jsem tvoje! :-) Takže jsme vyrazily. Už když jsem na kamarádku čekala a šla salon obhlídnout alespoň zvenku, došlo mi, že scéna ze Sexu ve městě a podobnejch seriálů, kdy se sejdou dvě kamarádky a u láhve šampaňského si zkoušejí jeden krásnější model za druhým, se rozhodně konat nebude. Ve výloze patery společenské šaty v barvách duhy, stříbrné nebo ještě hůř zlaté spony... hrůza. Uvnitř nás uvítala starší paní - to by nevadilo, říkala jsem si, alespoň bude mít zkušenosti. V salonu převažovaly šaty na plesy, vedle do Lucerny. Svatebních jeden stojan. Při bližším pohledu jsem zjistila, že šaty se nepraly asi sto let, všude stopy od make upu, potu, upadané kamínky, barva bílá se změnila na barvu šedou, ale stále nabízená jako barva bílá. Typ, co jsem si tak nějak vysnila v hlavě tam samozřejmě neměly, takže bylo na čase zkusit starou dobrou variantu - korzet + obr sukně.... Přesně to, co se mi nelíbí a co jsem nechtěla. Kamarádka prohlásila, že když jsme tady, musím si alespoň do dvou vlézt. A hotovo. Přesunula jsem se do "šatny", což bylo prostěradlo na žabičkách. Zkoušení začalo slovy - vy jste tak hezky hubená, na vás půjde všechno! Pak paní prodavačka začala snášet ty skvosty. Musím celá do naha a do dřepu, jinak to na mě nenatáhne. Nic horšího jsem už dlouho nezažila. Nejenom, že jsem se ve vteřině zpotila, ještě jsem musela přestat dýchat, protože jinak by jsme ty šaty nenatáhly dál než na hlavu. Po pár minutách, kdy jsem začala červenat, paní uznala, že se opravu do 38 nevejdu. Takže začala opatrně - no máte přeci jenom trochu ty boky... při dalším nezdaru... no máte i trochu to bříško... Když přišly na řadu šaty číslo 42 - no to víte, když máte takovouhle postavu, to se těžko hledá. Máte prostě tlustý tady to, a ty boky a přes to břicho. Navíc nemáte žádný prsa, takže to musíme nějak nahnat. No jste takovej váleček....!!!!!! Kdybych byla trochu citlivka, myslím, že bych si to šla rovnou hodit. My jsme se s kamarádkou jenom zasmály, hodily po sobě očko a věděly svoje. Já jsem jí od začátku řikala, že to bude těžký, že mám opravdu ty boky velký, ale že se dostanem až k válečkovi... No nic. Nasoukala jsem se asi do pěti modelů, jeden horší něž druhý. Paní prodavačku už jímala hrůza, že se jí nedaří a že tady nic neprodá. Nasadila tedy všechny trumfy a poslední model zkusila dokonce ve stylu á la mořská panna. Zase ale musím říct, že jsme se tak dlouho nenasmála. Vždycky když jsem vylezla z prostěradla, začla zpívat - tadádadá, tá dá da dá, tá dáda dádá....tak kamarádce začly cukat koutky a už jsme se vezly. Vrchol byl, když jsem si nasadila závoj. Cukrovej bonbón jak vyšitej. Když už si paní prodavačka myslela, že bude mít klid, zeptala jsem se, jestli taky půjčují boty. Né, ty jenom prodáváme. A máte nějaké ve 42? ;-)