Myslím, že chyba se stala už porodnici. Dítě 3 dny v kuse řvalo hlady a já mu neměla co dát. Každý vám řekne, že se mléko do 2-3 dnů udělá... mně teda ne.
U sousedky jsem zahlídla lahvičku s umělým mlékem a když jsem viděla, jak se po vypití její dítě uklidnilo a usnulo, neváhala jsem. Takže jsem sestřičku poprosila, aby mi tu zázračnou lahvičku donesla taky. A tady to všechno asi začalo... Jako prvorodička jsem o technice kojení neměla ani páru. Bez mučení přiznávám, že jsem nechodila na žádné předporodní kurzy, ani nic podobného. Tak nějak jsem doufala, že to všechno naběhne po porodu samo, přirozeně. Jenže já rodila den před Štědrým dnem, v porodnici půlka zaměstnanců, ostatní doma na svátky. Takže když jsem po dost náročném porodu dostala dítě hned na pokoj, vůbec jsem nevěděla co s ní. Přišla sestra, hodila mi dítě na polštář a kojte! Jenže Stella se ne a ne přisát, pořád jenom plakala a já jí neměla co nabídnout. Byla jsem hrozně unavená, nevyspalá, sotva jsem se držela na nohou. Ostatní kamarádky mi vyprávěly, jak se první noc vyspím, že mi dítě přinesou až ráno... tak v Krči to takhle opravdu nefunguje. Možná je to dobře, ale u mě to mělo opačný efekt. Místo abychom si k sobě našly vztah a tak nějak se sžily, spíš mě to všechno děsilo a stresovalo a ten její pláč...
Nejhorší na tom je, že Krč se prezentuje jako baby friendly hospital a jak jsou ke všemu otevřený a přístupný, ale skutek utekl. Navíc dole v přízemí se nachází laktační poradna, kde sedí asi 3 poradkyně a čekají až k nim někdo přijde. Vůbec nechápu, proč za někým jako jsem byla já, nepřijdou automaticky samy a neporadí jak správně kojit, co pro to dělat apod. Všechno by bylo o hodně jednodušší. Navíc to hradí pojišťovna, takže konzultace je zdarma. Ale to vám samozřejmě nikdo neřekne. Vy si musíte zavolat laktační poradkyni domu a zaplatit jí tisíc korun.
Takže místo abych se těšila z nově narozeného děťátka, řešila jsem, jak jsem špatná matka a jak to, že nemůžu kojit. Sestričky mi nosily umělé mléko a já byla robot. Snažím se usnout, křik, tak vstanu, dítě jdu zvážit, připravit se nakojení, kojit z jednoho prsa, pak z druhého, to mi zabralo asi půl hodiny, zase zvážit, váhu zapsat, dojít pro výživu, dezinfikovat ruce, stříkačkou jí výživu podat, vzít dítě na odříhnutí, dítě uložit, vzít si odsávačku, odsát obě prsa, dojít si na záchod, osprchovat se a zkusit na chvíli usnout, abych mohla ani ne za hodinu začít tenhle kolotoč znovu. O hrozný bolesti, jak při kojení, tak při odsávání ani nemluvím. Kojení je přeci tak krásná a přirozená věc! Jak pro koho... pro mě to byla noční můra. Navíc mi nikdo neřekl, že tu výživu mám sice podávat injekcí, ale že si to z ní musí sama vysát. Takže poslední den, když mě po 5 dnech konečně pustili z porodnice mi dítě krmila sestřička a já na ní koukám, že to do ní netlačí, tak se ptám, jak to dělá a ona mi začala vysvětlovat, jak se má to umělé mléko správně podávat. Takže celou dobu jsem to do ní cpala, bez toho aniž by se ona musela jakkoliv snažit, takže sací reflex jsem totálně zabila.
A tak začal můj boj s kojením. Domu jsem si ihned zavolala laktační poradkyni, aby mi pomohla a poradila co a jak. Byla moc milá a na chvíli mě jakž takž uklidnila, ale kojení mi stejně nenastartovala. Chudák paní, měla mě skoro každý den na drátě a nevěděla, co se mnou. Všichni mi samozřejmě začali radit - musíš pít meltu, čím víc přikládáš, tím víc bude sát, kup si probiotika, ty pomůžou zaručeně. Kup si čaj s jestřabinou.... všechno jsem zkusila, všechno, co mi kdo řekl. Jenže čím víc jsem kojila, tím míň mléka jsem měla. Když jsem odstříkala, tak jsem jí už neměla co dát. Kojící čaj mi lezl ušima, probiotika jsem do sebe cpala po hrstech. I přesto, že nesnáším všechno, co voní jako kafe, koupila jsem meltu, caro a pila to jak o život. Každý mi říkal, musíš hodně spát, ale kdy, když jsem měla dítě pořád u prsu? To samé s jídlem - musíš hodně pít a jíst, ale kdy? Nestíhala jsem vařit ani jíst, jídlo mi navíc vůbec nechutnalo, všechno jsem do sebe soukala s nechutí. Dokonce jsem v zoufalosti zkusila brát motilium, léky, které mají jako vedlejší účinek zvýšit tvorbu mléka. Tak jsem jedla motilium, mléko sice přibylo, ale to už bylo stejně jedno, protože Stella už ho nedokázala vysát. Jediný výsledek z toho byl ten, že se mi motala hlava a obě jsme málo spaly, protože jako nežádoucí účinek je nespavost. Jenže zoufalý člověk, dělá zoufalé věci.
Když jsem pak zkoušela příkrm odstranit a jenom kojit, abych tomu dala poslední šanci, dítě v podstatě nepřetržitě řvalo. Nejdřív jsme si mysleli, že jí něco je, dokonce jsme na ní byli chvílema až naštvaný, že pořád řve a vůbec se nesměje.... Až když jsme po 3 týdnech šli k doktorce na kontrolu, kde mi řekla, že malá vůbec nepřibírá, naopak má ještě míň než předtím, jsem se rozhodla, že jí nebudu trápit. Jí ani sebe. Takže jsem opět zakoupila umělé mléko, pořídili jsme ohřívač lahví, lahvičky, dudlíky, sterilizátor a malou dokrmujeme. Najednou se z řvoucího miminka stala usměvavá holčička, která krásně roste, dělá pokroky a je hrozně spokojená. A mě se hrozně ulevilo. I když jsem to v první chvíli obrečela a nemohla jsem se s tím srovnat, tak teď už jsem snad opravdu nad věcí. Můžu si občas vyrazit na masáž, na nákup, dokonce jsme byli v Itálii na lyžích a já 3 dny lyžovala. Hlídal tatínek, který si to taky moc užil, protože spolu byli poprvé sami celý den a podle mě si k sobě našli hezký vztah. Takže "nekojení" má taky něco do sebe.
Jen jsem se tímhle svým článkem chtěla podělit o svou zkušenost z porodnice, s kojením a se vším, co s tím souvisí. Všichni vám budou tvrdit, jak je kojení strašně důležitá a přirozená věc, ale je potřeba taky říct, že někdo kojit prostě nemůže a opravdu má málo mléka a když se k tomu od začátku přistupuje tímhle způsobem, že se hned nasadí umělá výživa, tak tomu opravdu nepomůžeme. Pokud jsou k dispozici laktační poradny a poradkyně, proč nejsou k dispozici už v porodnici? Právě prvorodičkám, kterým kojení dělá problémy?
A ještě jedna věc, pokud budete mít v okolí někoho jako jsem byla já, rozhodně jí neraďte a nesuďte. Nepotřebuje slyšet rady typu - nejíš vývary, tak proto nekojíš! Málo piješ nebo každá ženská může kojit, to jsou jenom výmluvy, že máš málo mléka. Tohle nám opravdu nepomůže, naopak. Byla jsem v takovém stresu a sama se sebou tak bojovala, že jsem se bála, že skončím na psychiatrii. Je to pro ženu hrozný šok, když zjistí, že nemůže kojit a hrozně težce se s tím vyrovnává. Nebo alespoň já jsem to tak měla. Pořád jsem se obviňovala, že jsem špatná matka, že jsem něco udělala špatně. Nesla jsem to hrozně těžce. Chudák manžel si se mnou dost vytrpěl, ale byl to právě on, kdo mě držel nad vodou a říkal, že to všechno zvládnem. A zvládli jsme.... i když ještě teď, po třech měsících mi to nedá a občas přemýšlím nad tím, kde se stala chyba....
