Jeďte na Galapágy!

Je to týden, co jsem se vrátila z Ekvádoru. Původní plán byl navštívit Quito, Amazonii, Andy uprostřed a pak se dojet a pobřeží vykoupat a trochu relaxovat. Jenže... jeďte do Ekvádoru a vynechte Galapágy... Jasně, že jsme si to rozmýšleli (vzhledem k ceně), ale když jsme poptali pár cestovek a zjistili jsme, jak je to drahý, rozhodli jsme se, že to asi vidět nemusíme. Nicméně v Quitu na nás obrázky želv a lachtanů vykukovaly ze všech stran, takže jsme tomu dali ještě šanci. V podstatě jsme obešli, co se dalo a udělali detailní průzkum. Po několika dnech jsme měli jasno - jestli na Galapágy, tak minimálně na 8 dní a určitě na loď. Jinak toho člověk moc nevidí. Takže zbyly 2 nabídky - 8 dní na lodi, jedna trochu luxusnější a o 100 dolarů dražší. Takže vyhrála loď Galaven - luxusnější varianta s tím, že na lodi je plná penze, voda na celou dobu pobytu, káva, čaj, 2 průvodci a krasné kajuty :-) Napsala jsem domu, ať letos k Vánocům nic nečekaj, protože až se vrátíme budeme jíst chleba se solí a vyrazili jsme.

Letí se z hlavního města asi půl hodiny do Guayaqillu, tam se čeká v letadle asi 35 minut a pak se letí rovnou na ostrovy. Cesta tam trvá necelé dvě hodiny... teda těm, kdo tam doletí napoprvé. My jsme bohužel kvůli špatnému počasí nemohli přistát, takže jsme tam asi 10 minut kroužili a pak nám kapitán oznámil, že musíme letět zpátky, protože nám dochází palivo. Super věc pro ty, co nesnáší lítání. Takže jsme v letadle strávili nakonec asi 6 hodin. Ale dobře to dopadlo a večeři už jsme měli na lodi. Loď je pro 20 osob plus posádka. Každá dvojice má svojí kajutu s malou koupelnou a záchodem. Pro ty, co na lodi nikdy nebyli déle jak pár hodin předesílám, že loď se houpe. Loď se dost houpe. A na otevřeném moři se převrací ze strany na stranu, že se sotva udržíte, i když se něčeho pevně držíte :-) Takže když vám v cestovce nabídnou super krásnou horní kajutu, kde budete mít větší soukromí než v podpalubí, tak na to samozřejmě kývnete, abyste si pak uvědomili, že nahoře to houpe NEJVÍC! Takže první noc s Kinedrylem, ale bylo nám dobře. Narozdíl od ostatních.... Na lodi je tvrdý režim, v 6:30 budíček, v 7 na snídani, v 7:30 už jsme na člunech... ale jinak bysme nic neviděli, takže jsme rádi, že to odsejpá. Jak jsme se báli, že nic neuvidíme, jestli tam zvířata opravdu jsou a bude se nám to vůbec líbit??? První "výjezd" na ostrov nám odpoví... na bílé písečné pláži se povaluje asi destíka tuleňů. Jsou krásně líní a roztomilí. Pořád spolu dováděj a vydávají hrozné zvuky. Fotíme, natáčíme, nevěříme. Hned se dozvídáme, že ke zvířatům se může maximálně na 2 metry a rozhodně ne hladit. Což samozřejmě svádí, protože jsou tak krásný! Ale někde se nám ty dva metry dodržet opravdu nepodařilo, protože zvířata jsou tam všude a někde máte problém, abyste na ně nešlápli. Navíc se vůbec nebojí, takže jdou klidně k vám a vy máte větší hrůzu než oni. Po ostrovech se chodí jen po vyznačených stezkách, za ně se nesmí. Nejdřív se mi to zdálo hrozné, že chodíme jak stádo a nemůžeme se podívat jinam. Ale pak mi to došlo - kdyby to takhle nebylo a všichni si chodili, jak chtěli, tak to tady není tak krasný jak je to teď. Příroda je tam různá, ale většina ostrovů je černá, lávová. Určitě si s sebou vemte pevnou obuv, protože láva je dost ostrá a chození po ní je občas docela zážitek. Na ostrovech není jediná sladkovodní řeka nebo jezero. Vše je slané, proto je dost těžké na ostrovech žít. Osídlené jsou pouze dva. Ostatní ostrovy jsou ráj na zemi. Nikde nikdo, jen zvířata, moře, vítr a Vy. Na zemi jsme viděli lachtany, leguány (těch je jsou tu stovky, možná tisíce), želvy (od malých až po ty obrovské, 150 let staré), plameňáky, ptáky s modrýma nohama (blue-footed boobie), albatrosy, fregatky, orly, tučňáky... Je toho spousta, ale co teprve pod vodou! Na lodi mají veškeré vybavení pro šnorchlování. Brýle, šnorchl, ploutve a neopren. Voda měla okolo 20 stupňů max. Takže stačí si všechno půjčit a naskákat ze člunu do vody. Jakmile potopíte hlavu pochopíte, že tohle už nikdy nikde neuvidíte. Všude kolem vás jsou barevný rybičky, malý, velký, obrovský. To co vidíte normálně v akváriích, to tady máte jak na dlani. Myslíte si, že tohle je nejvíc, ale když v dálce zahlédnete obrovský balvan, který se pohybuje směrem k vám a vy pak pochopíte, že nejde o balvan, ale o mořskou želvu, jste mimo. Mě se asi želvy líbily nejvíc. Jsou nádherné, obrovské a plavou přímo kolem vás. Do toho vám kolem hlavy skáčou do vody tučňáci, lachtani - těch jsem se vždycky hrozně lekla. Nějak je jim jedno, že jste ve vodě taky a tak vůbec nedávají pozor kudy plavou. Takže chvilkama do vás narazí, aby asi dali najevo, že tady jsou pánem oni :-)

Ale třešnička na dortu byl žralok, kterého jsme při potápění viděli. Hrozně jsem se bála, když nám průvodci řekli, že jsou tady kolem všude nás. Jak nás můžou pustit do vody, když jsou tu žraloci? Vůbec jsem to nechápala, ale pak mi vysvětlili, že tady si lidí žraloci ani nevšimnou. Mají tady tolik potravy, že my je vůbec nezajímáme. Takže můžeme být v klidu. V klidu jsem byla do té doby než jsem prvního uviděla. Plaval kousek od nás a měřil tak metr a půl. Naštěstí plaval směrem od nás, takže to mě tak neděsilo. Myslím, že jakmile by se otočil proti nám, měla bych v neoprenu... Viděli jsme rejnoky, dokonce pár lidí vidělo i mantu, ale tu my jsme nestihli. Přítel se potápí přes 16 let a když vylezl po prvním šnorchlování z vody prohlásil - tohle jsem nikdy neviděl! Říkal - ty strčíš hlavu pod vodu po druhý v životě a vidíš žraloka :-) Přece se nebudu potápět někde v Řecku, kde není nic vidět!

Už jenom ta plavba na lodi je zážitek. Nikdy jsem tak dlouho na lodi nebydlela. Po pár dnech už vám to houpání ani nepřijde a když chodíte po ostrovech, v podstatě se pořád pohupujete. Jídlo na lodi nemělo chybu. Myslím, že jsme ztloustli všichni a to jsme měli hodně ryb a zeleniny. Ale člověk tam toho přece jenom moc nenachodí a hromada jídla třikrát denně... Jídlo se podávalo formou bufetu, takže si každý mohl nabrat co chtěl a na co měl chuť. Vždycky byla rýže, brambory, ryba, maso a spousta zeleniny. Někdy byla i polévka a vždycky byl po obědě i večeři dezert. Moc dobrej dezert... K snídani vajíčka na všechny způsoby, uzeniny, sýry, sladké, pečivo, jogurt, müsli a mraky čerstvého ovoce. Takže se nebojte, že byste strádali. Celou dobu byla k dispozici voda, káva a čaj. Alkohol, cola a spol se dali koupit. Jedno malé pivo asi 3 dolary, 2 dcl vína za 6. Na lodi byla sun deck - sluneční terasa s lehátkama, kde se dá opalovat, číst, spát... Ale ono stejně nemáte na povalování moc času, protože pořád někde chodíte nebo plavete. Potkali jsme tam všechny možné národnosti - Kanada, Indie, Holandsko, Británie, Austrálie, Amerika, Skotsko.. takže si skvěle procvičíte angličtinu. Když teda zrovna nemluví Australanky - těm jsem nerozumněla ani slovo :-)

Takže jestli se mě ptáte, stály ty peníze za to? Stály! Jela bych znova, teď a hned. Byl to neuvěřitelný zážitek, který už asi nikdy nezopakujeme. Jste tak blízko přírodě, zvířatům.. Když máte štěstí na průvodce (což my naštěstí měli), dozvíte se toho tolik. Nevíte, co dřív fotit, kam se dřív podívat. Upřímně za sebe říkám, že jsem nikdy nic podobného neviděla a budu z toho žít hodně dlouho. Na tohle se zapomenout nedá. To vám přísahám. Takže jestli plánujete cestu do Ekvádoru, Galapágy nesmíte vynechat!