Nenapsala jste tam , jaký je názor Vašeho partnera.

Protože podobná dilema dost často končí tím , že jeden partner po dítěti touží a dá druhému partnerovi nůž na krk....tak jako to bylo u mne..Stalo se tak před dvaceti lety a nelituji. On totiž život ve dvojici bez dětí po čase stejně někdy přejde do stereotypu a není nic horšího než když žena začne toužit po dítěti v okamžiku , kdy díky věku pravděpodobnost  otěhotnění klesá a klesá....

Naprosto s Vámi souhlasím. Zatím je život ve dvojici fajn a myslím, že když se to dlouho nechá jen takhle, tak si na to ti dva tak zvyknou, že je to těžší a těžší rozhodnout se pro tak velkou změnu. Díky za Váš názor!

Nečetla jsem diskuzi, takže možná napíšu to, co někteří přede mnou...

Nemusíte čekat na stáří, abyste zjistila, že je fajn mít děti...

Pokrevní soudržnost se hodí v každým věku...

A jen k diskusi dodám, že v životě mohou přijít časy, kdy je člověk na rodině závislý - např. když onemocní, taky když zestárne. Prosím, nechci příspěvkem dělat těžkou hlavu těm ženám, které děti mít z různých důvodů nemohou, píši k ženám, které mudrují o tom, zda děti mít či ne, odkládají rozhodnutí...

Mít dítě je běh na dlouhou trať. Vždy se mi vybaví situace z románu Silintoa V sobotu večer, v neděli ráno (většina lidí zná název jen ze skeče s Janžurovou a Holzmanem), tam vdaná žena zjistí, že je těhotná s milencem a snaží se o potrat. Hoch jí říká, o co jde, vždyť už děti má, tak bude mít jedno navíc, no a co? Ona na to - dítě,to není jen devět měsíců těhotenství, ale je to závazek a starost na dalších dvacet let!

Jenže příroda to tak nějak dovede zařídit, dítě se na vás zazubí bezzubou hubičkou a máte ho v srdci, navždy, nepřemýšlíte, zda je to náročné, drahé či co - je to vaše pokračování, vaše budoucnost, krev vaší krve - doslova.

A nemáte žádnou jistotu, že vám to někdy oplatí, ne, ale přesto, když pak  člověk zestárne a dojdou mu síly, jsou děti jediná naděje. Rodiče ne, ti už vám dávno umřeli...

Ale začít by se mělo včas, aby člověk stihl děti vychovat ještě zdravý, v plné síle, po čtyřicítce už to není ono a v šedesáti zápasit s pubertou - no na to se může jeden vykašlat, ne?

Nelamte si hlavinku, stejně to nevymyslíte. Hlavně nic nepodnikejte jen pod tlakem okolí - oni za vás váš život žít nebudou 

Jediný, kdo vám s tím může poradit a pomoct, je váš milý - o jeho názoru jste nic nepsala, takže... Co on na to? Držím palce 

Z toho mála, co píšete, je jasné, že dítě nechcete. Nelamte si s tím hlavu a místo porodu užívejte života.

Osobní zkušenost: když mi bylo 36, rozhodli jsme se s ženou pro třetí dítě, dlouho to ze zdravotních důvodů nešlo, nakonec jsem se stal ve 40 letech potřetí otcem. Bohužel nejmladší syn je autistický, nemluvící s častými záchvaty a dnes si uvědomuji, že v jeho 30 letech mi bude 70 a starost přejde na naše dvě zdravé děti. Možná...

Uvažovala jste, že tahle komplikace se může přihodit i vám? S tím rozdílem, že vy ty dvě zdravé děti nemáte.

Na vysoké jsem měl spolužáka. Měl jenom maminku ve věku asi 55 let, otce ani sourozence neměl. Maminka onemocněla se srdcem a skončila v nemocnici. Po nějaké době ji poslali do domácího ošetřování. Rychle odjel z kolejí domů, měl to asi 100 km, nebylo to na denní dojíždění. Za několk dnů se vrátil, maminku se mu podařilo upíchnout v jiné nemocnici. Asi za 10 dnů byla zase v domácím ošetřování, přičemž nebyla schopna si zajít do obchodu. Spolužák nějakou dobu studoval a stále jezdil domů a ošetřoval. Brzy však to studium vzdal a konec příběhu tedy neznám.

Při rozhodování vezměte v úvahu: Dítě potřebuje, abyste ho do 25 let živila, prala a dělala mu zázemí. Pak potřebuje dalších deset let občasnou výpomoc. Dále vezměte v úvahu, že v určitém věku budete od dítěte naopak potřebovat pomoc vy. Matka mého spolužáka ji potřbovala již v 55 letech. Tak si teď spočítejte vhodný věk pro porod.

Těch 25 let je trochu přehnaných a tu výpomoc do pětatřiceti taky:) Zkrouhla bych to na 18 let:) Ale jinak souhlasím.

U ženský je tohle instinktivní záležitost:) Nemá cenu nad tím přemýšlet.Jasně, že existujou určitý rizika. Jako to, že se instinkt ozve dost pozdě:) Není problém počít dítě okolo čtyřicítky. Ale pak je potřeba si uvědomit pár věcí, že těhotenství může být komplikovanější, že budete mít potíže s klimakteriem a zrovna v tu dobu budete mít navíc doma puberťáka, že můžete mít různé seniorské problémy třeba už ve věku okolo 60 a v té době si nebude váš potomek moci tolik hrát na Bridget Jones, protože bude vozit rodiče po doktorech:) Osobní zkušenost:) Moje mamka měla mně i sestru na tehdejší dobu poměrně pozdě a všechno tohle jsme začaly řešit dřív, než naši vrstevníci:) Ale jak říkám, u ženský je tohle prostě instinktivní záležitost a pokud biologické hodiny nic, tak nic:)

Není problém počít dítě okolo čtyřicítky ???

Madam, kdyby hloupost nadnášela .... !

P.S. Navštivte jakoukoliv biochemickou laboratoř a optejte personálu se v jaké zdravotní formě bývají tyto těhotné "babičky". A to měly velké štěstí že vůbec otěhotněly.

Jestli s Vámi necloumají mateřské pudy a biologické hodiny netlučou na poplach - a hlavně, když přítel otázky potomstva taky neřeší, tak to nechte plavat.

Jestli Vás něco z toho trápí, nechte si od někoho nestranného poradit, a spolu s partnerem se rozhodněte.

Hodně štěstí přeji.

Nechte to osudu, přírodě, Bohu (vyberte si) a hlavně o tom nedumejte. Dejte si to vínko a buďte v pohodě.......

Zkuste někdy vysadit antikoncepci a budete mít po rozhodování.