Srážka s blbcem...

Naštěstí ne doslova, výměna gest s pánem za volantem proběhla na vzdálenost 10 metrů. A možná blbec nebyl, jen měl velké auto. A velké ego.Taková ta poslední kapka do ohně, znáte to. Přijela jsem domu s hořkým pocitem křivdy, ani nabízená sklenice s nutellou v tu chvíli nepomohla. A jelikož sdělená bolest, poloviční bolest, chlapi běžte dělat něco užitečného a holky, vy mně budete rozumnět!

Řídit musim denně, oprávnění k tomu mám již přes 20 let, umím zaparkovat do řady i kolmo, vycouvám odkudkoliv, přesto jsem kategorie " ženská za volantem".

Protistrana tedy předpokládá, že nevím, kam chci jet, přemýšlí, zda se vůbec umím rozjet.... Vždyť on přeci mává, že vpravo je volno, tak ksakru vyhod´ ten blinkr a nezacláněj! Jenže ouha, zrovna jsem potřebovala jet rovně, přesně tam, kde pán tvorvstva stál ( a neměl stát). Odcouvala jsem, půvabná gesta vrátila, nic se vlastně nestalo. Ale samozřejmě, naštval sebe i mě.

Asi 2 hodiny nato jsem odjížděla z řady aut, zapoměla jsem, že nemám sundané tažné zařízení a při couvání se dotkla auta stojícího za mnou. Evidentní moje chyba, vystupuji, abych se omluvila. Z druhého auta nepřileti sprcha výmluvných gest a nadávek, ale úsměv a ujištění, že se nic neděje. Řidičem je totiž žena!

Je to prostě tak, ženy za volantem jsou slušnější, ohleduplnějsi a klidnější. Vezmu to i z druhé strany, v roli chodce.
Pokud mi někdo na přechodu  zastaví, můžu si byt jista, že je to řidička. Chlapi tak činí pouze v případě, že mám dostatečně vysoké podpatky a krátkou sukni. Ale třímaje z každé strany jedno dítě příliš šancí nemám.

Další příklad- viděli jste někdy při dopravní nehodě do krve hádající se řidičky?
Vzpomínám na situaci, kdy se na úzkém mostě nedokázaly sobě vyhnout mé dvě kolegyně. Vystoupily z vozů, prohlédly odpadlá zrcátka a měly radost ze setkání, i když poněkud netradičního.

To chlapi na sebe startují ihned, čím dražší auto, tím vybranějši slovnik, občas dojde i na pěsti. Adrenalin tryská všemi póry, policie se volá na cokoliv, domluva nelze. Co si  ti chudáci v tu chvíli dokazuji? Mají špatný den, tak proč to neosolit i  druhým?

Pár let zpátky, na naleštěném  autě jsem měla ještě převozní číslo. Odjížděla jsem z parkoviště, řidič proti ve stejný okamžik také. Pípání zadních senzorů mě přinutilo zastavit. Auta skoro půlmetr od sebe, ale už to jelo! " Ty blbá krávo, když Ti starej dá do ruky takovouhle káru, tak at´Ti s tim taky naučí jezdit", vyslechla jsem si. "Také vám přeji hezký den a starýmu to vyřídím", odvětila jsem, pán si odplivl a odjel. Ani jsem mu nestihla říct, že občas si nějaká kráva koupí auto sama, aby mohla ty chlapy za volantem  vytáčet.  Jen tak, pro radost.

Jen nevím, proč je to vlastně nutné. Navrhovala bych vybrané skupině řidičů jako povinnou výbavu  jakéhosi fackovaciho panáka, do prostoru středového panelu, aby byl pěkně po ruce. Uvolnili by emoce a všem by nám bylo na silnicích lépe. A já bych nesnědla tolik nutelly.