Chátrajícímu daněprostému státu může pomoci reklama, všemocná toť čarodějka, která i z blbce udělá osvíceného člověka. Osvíceného sice reklamou, ale, osvícený, neosvícený, na reklamu platí všichni.
Jsme zaplaveni reklamou, jsme potopeni v reklamě, reklama je na každém kroku, na dálnicích, v televizi, na stanicích tramvaje, v novinách, dokonce i na internetových obrazovkách na nás vyskakují okénka, kupte, kupte, kupte. Sleva 30%, sleva 50%, kupte si slevu 50% se slevou 30%. Copak jsme takoví debilové, že nevíme, co a kde si koupit? Asi ano, stádečko těl bez mozku, stádečko těl s mozky, které podle návodu v reklamě trefí pouze do nejbližšího obchodu, supermárketu, hypermárketu, obchodního centra, centra obchodních center. Galaxie obchodních center, vesmír galaxií center obchodních center.
Lidi jsou srandovní zvířátka, nejdříve se nechají zblbnout reklamou, aby si koupili nové štyfty do trýbu, pak se dle reklamy zadluží, příjďte, příjďte, u nás je půjčka opravdu nejvýhodnější, příjďte, stačí jen dva doklady, pak si jdou nové štyfty opravdu koupit, pak štyfty vyhodí do popelnice, protože štyfty se nedají mýt ve vodě, a oni je umyli ve vodě. Pak nezaplatí splátku, Pepane my na to nemáme, vždyť musíme platit za vodu 10000, pamatuješ, jak nám tehdy protékal záchod, tak to Máňo neplať, oni nám socani pomůžou, pak je navštíví exekutor a sebere jim půlku domácnosti, a nakonec, bydlíce pod mostem s krabicovým vínem v hrsti žehrají na osud, politiky, levičáky a pravičáky, režim a exekutory.
Jsou to blbci a jak říkával můj dědeček, blbí jsou vždy chudí, i kdyby k majetku přišli, oni ho stejně rozházejí.
Problém ale není jenom v blbosti lidí, reklamy je opravdu příliš, je jí mnoho, je vlezlá, agresivní, nepravdivá, obtěžující, matoucí a v principu nadbytečná.
Reklama by se měla nějak regulovat, ale jak, aby to nebyla regulace, a aby to byla regulace, aby to nebylo omezení podnikání a současně, aby to bylo omezení podnikání. Konec konců, proč prodávat něco, co nikdo nepotřebuje.
Reklamu nejlépe zdanit, aby stát, cukající sebou v posledním pravicově levicovém tažení dostal nějakou transfůzi kšeftem zapáchající ekonomické krve.
Zdanění nesmí být zdanění, to by začali řvát reklamní agenti, agenti reklamních agentů, agentury plné kreativců a dalších vymýšlečů elegantních blábolů, ředitelů, podředitelů, generálních ředitelů, milenek a zlatokopek, akcionářů, investorů a jiné nepracující pakáže.
Řešení je jednoduché, stačí, aby reklama nešla do nákladů. Tuto větu dobře pochopí účetní, věřím, že čtenář blogu, jsa třeba učitel angličtiny, nebo houslista nemůže vědět, co jsou to náklady z pohledu finančního úřadu. Vysvětlím jednoduše a nepřesně, nenáklady jsou to, z čeho firma pošle finančnímu úřadu poměrnou část. Třeba 19%. Firma podnikala, měla obrat 100 miliónů peněz, zaplatí tedy finančnímu úřadu 19 miliónů peněz. Jak sympatické, jak se chudí a potřební pomějí. Jak si vojáci koupí nové fédrpuše. Jak si úředníci koupí nové kanceláře. Jak si kamarádi úředníků 5x mezi sebou přefakturují jednu dálničku z Hornej vsi až do Novej vsi. Prostě, zaplacením daní nastane živo až veselo, na dálnici bude bouchat šampus. Tak se má žít, a né nízké daně, pravičácká holoto.
No a teď vážně. Reklamní trh, pokud nepočítám zázračné slevy politickým stranám, když tedy politická strana platí keš, bez dokladu, ó jak zločinné, tak ten trh je obézní a váží 63 miliardy našich, centrální bankou poškozených korun. 19% daní z toho je 12 miliard. To je, přátelé, flaška špičkového šampika na každého z nás, až zase budou politici a jejich kamarádi bouchat špunty, příjděte za nimi, každý může dostat flašku na osobu, příjdete i s dětmi, půjčte si nějaké od našich spolubydlících, těch, jejichž jméno se nesmí vyslovit a dostanete flašek třeba osm. Po požití pak budete jistě pro zdanění čehokoliv, budete pro cokoliv.
No a na závěr si dovoluji podat informaci, kdo vlastně platí reklamu, kterou vidíme kolem sebe. Tu reklamu si platíte vy sami, ani o tom nevíte. Jestliže nějaká firma, třeba Ber si - Dej si, má náklady na reklamu 30%, pak tedy krabice, třeba prášků na praní od této firmy za stovku, by mohla stát 70 peněz. Těch 30 peněz platíte vy v ceně výrobku.
Nevěříte? Kdo nevěří, ať tam běží. Běžte do firmy a zeptejte se jí, firmo, kdo platí tvou reklamu? No přece ty hlupáčku, proč se ptáš, odpoví firma.
A ještě nakonec trochu matematiky, né, počkejte, neutíkejte, já vím, že to bolí. Jestliže je reklamní trh 62 miliard, tak vy platíte na reklamu 6200 kč ročně, pokud živíte manželku a dvě děti, je to asi 25 tisíc korun za rok. To je přece krásná dovolená. Tak co, chcete na dovolenou, nebo basu šampaňského, nebo reklamu? Popřemýšlejte.
