Prodám svůj hlas za 100 Euro

Pozoruji smutnou šaškárnu s názvem svobodné volby. Jedu autem do práce, a na kandelábrech oběšené obrazy našich budoucích politiků. Jdu do samoobsluhy a všude nevinné "xichty" domalované na počítači v grafickém programu.

Jednoho z těch "xichtů" znám, toho volit určitě nebudu. Ale bude jistě úspěšný, je inteligentní, je to talentovaný manipulátor, už ho vidím, jak pronáší nehorázné žvásty, slibuje nesplnitelné a v pozadí plní úkoly těch, kteří mu zaplatili předvolební plakáty. Znám ho dobře, on by si ze svého nic nezaplatil. Jaké úkoly ho čekají? To nevíme, ale jistě se to později dozvíme a ze svého pěkně zaplatíme.

Od nás blbců se čeká, že opět zaběhneme k urnám a celý ten podvod zlegitimizujeme. Já tedy ne. Když oni dostávají peníze, já chci taky. Ať už je konečně z těch voleb dokonalá bramboračka. Všichni se tváří, že volby jsou od toho, aby se něco zvolilo. Hahaha. Volby jsou od toho, aby se přerozdělily zdroje ve prospěch těch, co si zaplatili koníky na dostihové dráze, zvané volby. Máte pěkného koníka? Máte zaručenu jeho budoucí loajalitu? Je to charismatický typ? Pak tedy stačí nějaký ten miliónek, a šup volby, už máte koníka v orgánech města. Zakázky do vašich firem, které vám patří, nepatří, se jenom hrnou. Miliónek na koníka se vrátí desetkrát, stokrát.

Tak to ne. Já chci taky. Zvolím libovolného koníka, ale za prachy. Stejně je to jenom smradlavý kšeft a všichni smrdíme upocenou demokracií. Koníku, chceš můj hlas? Dám za 100 Euro. Přijď. Pak kraď, bude mi to jedno, stal jsem se té ohavnosti součástí.

Koníku, nechceš můj hlas? Vrať mi mé daně, nejsem té ohavnosti součástí.

Ach, je to k blití, až kam jsem se to dostal. Ach je to k blití, až kam jsme se to dostali.