Tak se dívám na poslední údaje o vývoji státního dluhu a je mi smutno. Jsme opravdu tak blbí, že to nevidíme? Vždyť jenom úroky za peníze, které byly státu půjčeny, jsou větší, než celý problém církevních restitucí.
56 miliard úroku ročně, eufemisticky nazvaných náklady na obsluhu státního dluhu, naprosto zbytečně a k ničemu. Chápu, že pro mnoho čtenářů blogu je 56 miliard prázdný pojem. Prostě nějaké miliardy, mě se to netýká, by mohl říci někdo.
Když uvážím, že domek kousek za Prahou i se zahrádkou lze pořídit za 2 miliony, pak na tzv. obsluhu státního dluhu, úrok, nájemné za elektronické peníze vytisknuté v počítačích z ničeho, jak to nazvete je jedno, dáváme ročně 28000 rodinných domků za Prahou, které přicházejí vniveč, jsou zbourány, zničeny, obyvatelstvo vyhnáno. Když počítám 4 lidi na domek, tak ročně mizí hodnota v ekvivalentu bydlení pro 112000 lidí. Toto přirovnání uvádím jenom pro ty, kteří nechápou, co je to 56 miliard. O tyto peníze bychom mohli být bohatější, mohli bychom v klidu vyřešit již zmíněné církevní restituce, stav dálnic, vytvoření nových podnikatelských příležitostí, založit výzkumné centrum na uvádění věcí na pravou míru a já nevím, co ještě.
Dluhů se Evropa nezbaví finančními transakcemi, anebo přitroublými úkony národních bank.
Je potřeba dluhu se zbavit, a to co nejdříve. Celá Evropa se potácí jako opilá s nákladem dluhů na zádech. Řešení by mělo být celoevropské. Takových řešení existuje několik, žel, politici se dluhem zabývat nechtějí, proč asi. Když se tak podívám několik let zpět, dluhy byly patrně vyrobeny úmyslně. Zadlužení není výsledek naší rozmařilosti, je to cíl, je to něco, o co usilovala skupina mezinárodních obchodníků s penězi.
Dokonce firma Golden Sachs, dle údajů na internetu, zaměstnala jako poradce bývalého člena vlády ČR, pana Dlouhého, jednoho z organizátorů podivné privatizace. Jezdím do práce kolem cementárny, která dřív patřila státu, dnes se nedá určit, komu vlastně patří. Tak si říkám, nebýt privatizace, tak by cementárna zaměstnávala více lidí a výnosy z těžby nerostného bohatství by patřily státu. To neuvažuji ani levicově, ani pravicově, to uvažuji o nezměrném darebáctví.
Od finančníků nemůžeme nic dobrého čekat, ani od světoznámé banky, která má velmi dobré informace.
Můžeme mít svoje banky, které si státní dluh budou sanovat samy. Úroky by patřily státu. Ovšem k organizaci tohoto je potřeba určité intelektuální úsilí. Myslím, že ani milion Zaorálků a Sobotků dohromady nedokáží něco takového zorganizovat.
