Zasílám pozdrav panu Poláčkovi do jeho zlaté vany plné šampaňského, trochu mu závidím, neb jsem abstinent a děkuji mu za jeho blog. V dalším se mu pokusím vysvětlit jeho omyl.
Na úvod si dovoluji, jako praktickou ukázku uvést soudní spory majitelů domů o nájemné a úhrady za užívání věcného břemene. Za posledních asi 22 let nebyl úspěšný ani jeden majitel domu na několik tisíc žalob. Musíte uznat, že to je podivné. Neboť si majitelé domů vyměňovali zkušenosti, žaloby byly stále dokonalejší a nakonec by teoreticky měl nějaký majitel být konečně úspěšný. Nestalo se, soudci změnili taktiku. Začali nevyhovovat z důvodů údajného neunesení důkazního břemene.
Rozhodl jsem se, též se podívat na divadelní kus zvaný „Spravedlnost v Česku“. Podal jsem žalobu. Dokazoval jsem 168000 Kč nedoplatek, ale chtěl jsem jenom 25000. Říkal jsem si, to se bude muset pan soudce hodně snažit, aby mi nevyhověl. To přece musím vyhrát. Nevyhrál jsem, pan soudce se ani nesnažil, nic neuznal, údajně jsem nepřinesl bobříka důkazního.
Během řízení došlo i ke komickým situacím, kdy jsem dokazoval opravu zdi asi za 3000, fakturou a stvrzenkami od dodavatele a navrhoval jsem pana dodavatele jako svědka. Soudce stvrzenky neuznal a výslech svědka – dodavatele zamítl pro nadbytečnost. Tím pan soudce pobavil mnoho lidí, ani o tom neví, chudák nestranný.
Jak říkal Jan Werich, byla to ukrutná sranda. Myslím, že to vstupné cca 60000, co jsem musel zaplatit za divadlo a za poučení stálo za to.
Teď to vynásobte cca 4000x a to je rozměr celostátního absurdního divadla.
Pane Poláčku, ptám se Vás, jako odborníka, kde má těch 4000 lidí vzít důvěru v českou justici?
Příště si do vany natočte čistou vodu.
