Povodně a politici přicházejí, naštěstí také odcházejí.

Zůstane po nich pouze spoušť, ale ta se dá uklidit. Někdy s větším úsilím, někdy s menším.

Povodně mají jednu výhodu, pokud nehledíme na škody. Zocelují nás. Každá povodeň je poučení, můžeme si připravit povodňová opatření, která fungují. Celkově je nakonec společnost bohatší právě na know how, jak na povodně.

S politiky a jejich „dílem“ je to úplně stejné. Před dvaceti lety jsme s otevřenou hubou koukali na „odborníky“ z MMF, jak nám kázali, že jedině privatizace nás přivede k lepším a zářným zítřkům. Skupinka „ekonomů“ po revoluci odvedla vynikající práci, během okamžiku bylo hospodářství tehdejší ČSSR zničeno a rozvráceno. Stačí se podívat na grafy vývoje hrubého domácího produktu. V 90-tých letech následoval obrovský pokles, nikdo se však neodváží v odborné literatuře odhadnout, co by se stalo, kdyby k nucené privatizaci nedošlo a hospodářství se vyvíjelo optimálně. Když byl růst před r. 1989, proč by neměl být v r. 1991?

O tom se hovořit nesmí, pro zájemce mohu jenom upozornit na díla ekonomů, kteří měli jiný názor, např. Miloše Picka.

Povodeň privatizace je za námi, politici s tím související vesměs také, jsme poučeni.

Poučení spočívá v tom, že privátní majitelé nejsou zárukou rozvoje společnosti. Nejsou zárukou růstu konkurenceschopnosti. Jsou zárukou jediného, jak z Vás vyrazit co nejvíce. Společnost, kde fungují živnostníci, roste střední třída, firmy si navzájem konkurují, dochází k inovacím a znalostnímu rozvoji, je zničena.

Výsledek je zajímavý, Evropa je slabší, než kdysi zaostalé Rusko. Přitom Rusko vlastně nic zvláštního nedělá, částečně deprivatizovalo privatizaci a pouze pumpuje svůj plyn do Evropy. Výsledek je lepší, než celá Evropa dohromady. Rozpočet Ruska je v přebytku, Evropa je sdružení bankrotářů s.r.o.

Je polistopadový vývoj naší republiky omyl, náhoda, nebo osud? Nic takového, je to plánovaná činnost malé skupinky osob. Je to součást plánu na ovládnutí světa.

Před časem jsem si koupil knihu Co nesmíte vědět od Michaela Morrise. Ten pán to pochopil jako první. Knížku si přečtěte a najednou Vám bude jasné, co se vlastně ve světě stalo a proč. Knížku jsem přečetl před lety a zdála se mi příliš fantazijní. Leč – průběh událostí knihu potvrdil. Abych uvedl příklad, autor otevřeně píše, co se stalo s německým zlatem. To se nakonec potvrdilo, německé zlato již neexistuje. Vzpomeňte si na nedávné informace v tisku.

Dovoluji si citovat z přebalu knihy: „Malá skupinka privátních bankéřů vládne ze zákulisí světu. Ovládají nejen FED, nebo ECB, ale i nadstátní organizace UNO, Světovou banku, Mezinárodní měnový fond, anebo BIZ. Manipulují ceny zlata a stříbra, naprogramovali krizi nemovitostí i bankovního sektoru a cíleně řídí svět na pokraj propasti.“

Tzv. „demokratické“ volby, ekonomické vědy, sdělovací prostředky vlastně nemají smysl, když je nad nimi skrytá moc několika osob.

Co to pro nás znamená? Musíme myslet, musíme pochopit a musíme se tomu postavit. Musíme volit politiky, kteří nejsou loutky. Budete se divit, ale existují. Jinak dalším povodňovým škodám nezabráníme.