Nesnesitelná lehkost zdanění

Stát šetří, škudlí, omezuje co se dá, ale stejně státní dluh narůstá. Výdaje státu jsou o něco větší, než příjmy. Řešení je překvapivě velmi jednoduché. Stačí daně vybírat chytřeji.  

Již mnoho let zpátky stát vybere na daních méně, než utratí. Je celkem jedno, jestli vládne levice, či pravice, jestli je globální oteplení, nebo ochlazení, je jedno, jaká je cena ropy a zlata, je jedno, kdo je zlatý slavík. Prostě stát vybere méně.

Již mnoho let zpátky dochází k podivné věci, že vláda země, kde se platí v korunách půjčuje si „na trzích“ americké dolary. Jak srandovní, když někdo platí v korunách, měl by si půjčovat koruny. Nemyslíte? Vláda utratila více korun, ale půjčila si dolary. Jak riskantní. Stačí když ČNB něco zvorá, změní se kurz koruny k dolaru a dluh prudce naroste. Za vteřinu.

Nejlepší by proto bylo, vybrat na daních stejně jako utratit. Šetřit už není kde, tak tedy je nutno vybrat více na daních.

Že není kde? Ale kdepak. S úžasem jsem sledoval podivné a neodborné kutění minulé vlády, když zvyšovala dépéhá obyvatelstvu. Cha cha, to bylo divadlo, či spíše dividlo.

Obyvatelstvo přece může utratit pouze tolik, kolik dostane, to jest počet pracujících krát průměrná mzda. Pracující si ze svých odvodů platí zdravotnictví, nezaměstnané a důchodce. Ti také utrácejí. To je všechno, vládo, víc prachů z lidí nevyrazíš, i když bude parlament houpat s daňovými sazbami jako v lunaparku. Pokud stoupá nezaměstnanost, utratí se méně, to je přece logické.

Vládo, z obyvatelstva víc nevyrazíš. Musíš za bohatými. Nejbohatější jsou dnes firmy. Některé firmy mají rozpočty větší, než malé státy. Tam je potřeba vzít, tam je z čeho, a to bohatě.

K objasnění tohoto názoru musím nejdříve vysvětlit, jak se dnes podniká. Podniká se tak, že se levně něco vyrobí v Asii. Třeba v Číně. Pak na výrobek firma nalepí své samolepky a přes daňový ráj zboží pošle do Evropy. V Evropě se zboží proclí již za evropskou cenu. Ta je vyšší o zisk, který zůstává v daňovém ráji. V ráji se daně neplatí, svatý Petr daně nevybírá. Svatí musí být chudí.

V Evropě má firma miliardové obraty, ale daně neplatí, není z čeho, firma neprosperuje. Jen tak tak a majitelé ve svých rolsech by museli na pracák za podporou, každá kačka dobrá, rols má drahý servis. Tak to je přátelé, ti nejbohatší jsou schováni za neprosperující firmy a dělají si z nás srandu.

Proto si myslím, že za dovážené zboží by měly firmy platit minimální daň, třeba 30%. Nebojte se, v daňových rájích jim toho zbude skoro 70%. Neumřou hlady. Ani na ten náš pracák nepůjdou. Někdo by jim u rolsu vypustil gumu.

Problém není v tom, jak dovozce paušálně zdanit, ale v tom, jak toho dosáhnout. Politici, které jsme si zvolili si svou volební kampaň nechali zaplatit chudými, neprosperujícími firmami. Ty chtějí, aby se nezvyšovaly daně. Pochopitelně. Například podnikatelé, kteří skoupili vodní zdroje a pak naúčtovali ohromující vodné obyvatelstvu jsou chráněni politiky.

Všimněte si, že proti tomu, že platíme vlastní vodu zahraničním společnostem nepípl ani jeden politik.

Všimněte si, že proti lichvářům, kteří ožebračují naše hloupější spoluobčany nepípl ani jeden politik.

Všimněte si, že proti soudně – advokátně – exekutorskému stroji nepípl ani jeden politik.