Zatím to tak vypadá, že politici získávají své posty na základě svobodných voleb, kdy občané, voliči, volí své zástupce. Vteřinu po volbách zástupci zradí své voliče a začnou preferovat zájmy někoho jiného, zájmy, o kterých volby nebyly.
Mohu jenom celkem zbytečně psát o jakémsi pravolevém klání, již jsem o tom psal, proč se opakovat. Jinde ve světě se volí na základě republikánsko – demokratického divadla, princip je však stejný. Politici jsou po volbách zastrašováni, vydíráni, ovlivňováni, to už je celkem jasné.
Jest pouze na vnitřní statečnosti daného politika, jak dalece se nechá ovlivnit, uplatit, či zastrašit. Nemůžeme se na ně zlobit, konec konců, jsou to také lidé. Můžeme je ale veřejně požádat, ať nám sdělí, kdo a jak je zastrašuje, jak je ovlivňuje. Pokud mají strach o život, mohou tak učinit anonymně, neurčitě, pochopíme.
Je to pradávný problém, když například židi, které za války čeští soudci posílali do koncentráků přemítali, zda mají právo se na soudce zlobit. Zda mají právo od soudce požadovat osobní statečnost, když jim bylo jasné, že soudce, který by neuposlechl „befehl“, by šel do lágru také. Tento problém byl i literárně zpracován, počtěte si.
Máme my právo na osobní statečnost poslance? Chránili bychom svého statečného poslance před nepřátelskou mocí, tak, jako někteří naši předkové chránili židovské rodiny za války?
Chránili bychom statečného soudce?
Já myslím, že ano.
