a to ty nejlepší, totiž lithiové. Máme u nás asi 3% světových zásob, což je poměrně dost, ale dostat je ze země bude stát nejméně deset miliard korun. Bude to dobrá investice a čím později ji uděláme, tím víc nám vynese.
Nejde jen o to, že lithium bude asi v éře elektromobilů stále žádanější, a tedy i dražší. Jde také o to, že po dnešních skvělých ekonomických výsledcích přijdou i hubenější léta a těžba lithia pak může být zdrojem mnoha pracovních příležitostí s vysokou produktivitou. Na domácí těžbu by mělo navázat domácí zpracování, a to až po finální výrobek, tedy nejspíš vysoce sofistikovanou baterii.
Není tedy důvod spěchat. Přesto ministr průmyslu podepsal s australskou firmou memorandum o další spolupráci, ačkoliv věděl, že koaliční partner – hnutí ANO – má k tomu výhrady.
Teď se ministr průmyslu zaštiťuje dopisem ministra životního prostředí Brabce, který mu údajně podpis memoranda schválil. Cituje první větu, ale zamlčuje ty následující: v dopise, který je k dispozici na https://www.mpo.cz/assets/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/2017/10/Dopis_Brabec.pdf uvádí ministr Brabec z hnutí ANO zcela konkrétní výhrady a podepsání dopisu v dané podobě jednoznačně odmítá.
Také se říká, že takové memorandum je zcela nezávazným a obecným dokumentem. Je dobré si to memorandum přečíst (https://www.mpo.cz/assets/cz/rozcestnik/pro-media/tiskove-zpravy/2017/10/CZ_verze_pracovni_preklad.pdf). Je to dokument, na základě kterého bude zahraniční partner oprávněně očekávat součinnost českého státu, na základě kterého bude moci požadovat bankovní úvěry, který bude zárukou jeho budoucí solventnosti a hlavně – pokud by Česká republika od další spolupráce v budoucnu upustila, může se dočkat takových potíží, jaké měla (a prý ještě má) s firmou Diag Human. Ono je to ale vlastně obojí ze stejné kuchyně – tak co se divím, že?
Margit Balaštíková
