Opět je na stole novela zákona po významné tržní síle, zákona jehož osud je velmi nešťastný, poznamenaný spoustou politikaření, snad i dobré vůle, ale bohužel i naivity a neznalosti.
Opět je na stole novela zákona po významné tržní síle, zákona jehož osud je velmi nešťastný, poznamenaný spoustou politikaření, snad i dobré vůle, ale bohužel i naivity a neznalosti. Svou roli hrají samozřejmě i zisky a komu o ně jde, to poznáte podle jednoduchého pravidla: nejvíc jde o peníze těm, kteří nejvíc mluví o principech a zásadách.
V minulém volebním období neprošla novela, která měla stanovit kvóty na prodej českých potravin. Zvítězil ten nejsměšnější argument proti kvótám, totiž myšlenka, že vlastně naši zemědělci ani nestihnou vyrobit těch 55 - 73 % domácí spotřeby. Je to nesmysl, ale návrh novely kvůli tomu neprošel. Obsahoval formulace, které nebyly moc šťastné, a hlavně k němu někdo vypracoval seznam těch českých potravin a některé položky si vycucal z prstu.
Uvádím tuto zkušenost z jednoho jediného důvodu - organizovala jsem kolem návrhu řadu jednání, mluvila s řadou opozičních politiků, se zástupci řetězců a samozřejmě s mnoha zemědělci a potravináři. Našla jsem mezi nimi po odborné stránce shodu - ano, byli to zástupci ODS, KDU a další, kteří tu situaci pochopili a smysl zákona podpořili. Zástupci řetězců mi jednotlivě říkali - nastoupil jsme do kolotoče a nejsme schopni z něj seskočit. Zregulujte trh, my nechceme prodávat všechno zboží v promo akcích, vždyť je to nesmysl! My zlepšíme podmínky českým dodavatelům, ale musí to platit pro nás pro všechny. Jeden nemůže vybočit z řady, protože by ho ti ostatní zničili. To je důvod, proč jsme nuceni maloobchodní trh regulovat a proč bychom to měli už konečně udělat.
Návrh, který je nyní předmětem jednání, není dobrý. Moje zkušenost s tím předcházejícím, který jsem podporovala i přes určité výhrady, je ale poučná. To už nedělejme. Vítám snahu napravit poměry v našem maloobchodě a jsem přesvědčena, že se schůdná cesta dá najít. Zápisy ze všech jednání, která proběhla v minulém období, má ministerstvo zemědělství k dispozici. Pečlivě jsem na to dbala, zapisovali to úředníci, kteří na ministerstvu stále působí. Je tedy jen otázkou dobré organizace práce, aby se tento návrh zákona předělal, prakticky vše je již vymyšlené, jsou tu fungující příklady z jiných zemí EU a tak to může být velmi rychle znovu předloženo.
Naléhavým imperativem je čistě odborný, věcný přístupem k tomuto problému. Pokud si opět někdo bude nahánět politické body, bude odmítat to, co sice odborně chápe, ale politicky musí odmítnout, protože sedí v jiné parlamentní lavici, pak se nikam nedostaneme.
Margita Balaštíková
