Touha po rychlém zbohatnutí u nás vedla k mnoha neuváženým krokům. Co můžeme prodat, prodáváme. K výprodeji dnes zbývá ještě i zemědělská půda.
V posledních letech jsme předvedli, jak si my Češi nevážíme snad ničeho, kromě peněz. Chceme jich mít co nejvíce a hlavně rychle. Co zanecháme dalším generacím, jak se zdá, dnes mnoho lidí netrápí. Stále slyšíme: patříme na Západ, jsme Evropa, apod., ale přitom si neumíme z vyspělých evropských zemí brát příklad a upravit u nás právní prostředí tak, aby bylo podobné (ne-li shodné) jako v těchto zemích. Křiklavým příkladem je nedostatek politické a společenské (lobbisté) vůle ve vztahu k nakládání se zemědělskou půdou. Nedávno předložená úprava zákona o některých otázkách, spojených s převodem vlastnického práva k zemědělským pozemkům nezískala podporu vlády a neprošla ani Poslaneckou sněmovnou. Jedná se o návrh, jehož cílem bylo nastavit právní regulaci nakládání se zemědělskou půdou. Šlo by o nepřiměřené omezení práv vlastníků? Podíváme-li se na nejbližší okolí, zjistíme, že v Německu, Rakousku či Francii to tak vůbec nevnímají, spíše naopak!
Jaké jsou důvody k regulaci? Především je to každoroční významný úbytek zemědělského půdního fondu (ZPF), kdy dochází k více než významným změnám jeho základního využití k jiné než zemědělské činnosti. Současně roste cena pozemků - za 2 roky o více než 36%! Půdu u nás nakupují společnosti (sice ze zemědělským názvem), které na půdě nehospodaří a slouží jen k ukládání finančních prostředků = ke spekulaci na cenu. (Právní stav využívají právě i společnosti z okolních zemí, kde podobné "podnikání" není možné). Současný stav významně komplikuje i pozici státu, chce-li realizovat například dálnice či liniové stavby. Situace využívají spekulanti, výkupy se protahují, prodražují, nestaví se.
Takový stav ale v okolních zemích není. ČR je jedinou zemí v Evropě, kde není vůbec žádná regulace nakládání se ZPF. Všude jinde v Evropě jsou uplatněny regulace. Rozdíly jsou pouze v tom, jaká je míra vlastnictví ZPF či míra jeho pronájmu (pachtu). Jen pro orientaci uvedu podíl pronajaté půdy v některých zemích: Slovensko 90%, ČR 78%, Francie 75%, Německo 60%, Litva 50%, Chorvatsko 45%, Švédsko 40%, Anglie 35%, Polsko 30%, Irsko 25%. Cílem všech regulací je:
- předcházet spekulacím na cenu pozemků,
- ZPF bude užíván pro zemědělskou činnost,
- vlastníkem půdy je zemědělec
- podpora místní ekonomiky a mladých zemědělců
Prodej půdy a její ceny v řadě zemí (např. v Německu) schvaluje stát. Je upraveno přednostní nabývání půdy tj. předkupní právo pro uživatele, spoluvlastníka, veřejnou správu (i stát). Pronájem půdy je podmiňován odborným zemědělským vzděláním nájemce. Žádné z těchto opatření není v těchto zemích chápáno jako neslučitelné se svobodným nakládáním s majetkem.
Jen u nás není regulace vůbec žádná. Vedle nedostatku politické vůle tomu hodně napomáhá i roztříštěnost pravomocí mezi MZe a MŽP. A tak u nás pokračuje destabilizace trhu, růst cen a přesun vlastnictví na jakékoliv ne/zemědělské subjekty zahraničního původu. Ideální stav pro spekulativní kapitál ze zemí, kde je trh s půdou naopak významně regulován. Nákup půdy zahraničnímu subjekty je v ČR naprosto neomezen. A tak svou šikovností zase přispíváme bohatství jiných národů. Jak dlouho ještě?! A přitom řešení je prosté.
Margit Balaštíková
