Železniční deník, 3. den: Zázrak jménem Rennes

Keltové, hrázděné domy, artyčoky… a vysokorychlostní trať, která vás pohodlně dopraví až do Paříže. Uhodli jste, které místo skrývá tyhle podklady? Jde o Rennes, hlavní město Bretaně, kde jsem strávil třetí den své pracovní cesty.

I tentokrát si pro nás kolegové ze SNCF připravili nabitý program, a tak jsme ve vlaku směrem na Rennes seděli už v 6:30. S počtem obyvatel okolo 200 tisíc a aglomerací s dalšími 700 tisící je Rennes největším a v mnoha ohledech nejvýznamnějším městem bretaňského regionu. Přispívá k tomu i fakt, že je od roku 2017 propojeno s Paříží vysokorychlostní tratí.

Ročně pojme Rennes 10 milionů cestujících, z toho 8,5 milionů přijíždí právě z Paříže, 1,4 milionu z Nantes a zbytek z ostatních, menších měst. Vysokorychlostní trať zároveň výrazně proměnila původní zemědělský ráz regionu, který dříve v rámci Francie patřil k těm méně rozvinutým.

Trať zde totiž pomohla k obrovskému rozvoji turismu a přitáhla do města investice. Některé firmy dokonce do Rennes přesídlily z Paříže, přičemž všechny shodně uvedly, že bez vysokorychlostní trati by o takovém kroku vůbec neuvažovaly. Atraktivita města se tím zásadně zvýšila, což se podepsalo i na nárůstu počtu obyvatel.

Velkou popularitu Rennes ostatně dobře ilustruje fakt, že se pro nové rezidenty staví 1100 bytu ročně, podle odhadů radnice by jich však na uspokojení současné poptávky bylo potřeba až 22 tisíc. Vypadá to skoro jako zázrak, viďte?  

Za tímhle „zázrakem“ však stála spousta práce a času. Pojďme se teď podívat na to, jak se v Rennes vlastně podařilo vysokorychlostní trať vybudovat. Jde o poměrně složitý proces, který nám ale v SNCF dokázali skvěle předat prostřednictvím detailních prezentací, workshopů a hlavně setkání s lidmi, kteří se na realizaci podepsali.

25 let práce za 3,4 miliardy Eur

Nejdřív pár čísel. Od myšlenky, že by sem trať někdy mohla vést, až po její zprovoznění vedla cesta dlouhá 25 let a celé to stálo 3,4 miliardy Eur. Na stavbě 182 km dlouhé trati se podílelo 15 000 lidi a vzniklo díky ní 1500 nových pracovních míst. Pro fajnšmekry ještě dodávám, že zde bylo použito 680 tisíc pražců, opravilo se 40 bretaňských nádraží, kam zajíždí TGV, a v rámci revitalizace bylo vysazeno 320 hektarů stromů.

Protože si místní politická reprezentace vzala projekt za svůj a rozhodla se, že z něj pro region vytěží maximum, stalo se prioritou zlepšení kvality cest door to door. Jinými slovy, cílem bylo co nejvíc zkrátit cesty z domova do práce a obráceně a zároveň dopravní infrastrukturu přizpůsobit tomu, aby se i doba strávená na cestě dala využívat k práci.

Zprovoznění tratě tak ve finále vedlo k reformaci celého regionálního konceptu veřejné dopravy a napojení všech spojů (autobusových, vlakových i cyklopruhů) na TGV směřující z nebo do Paříže.

Rennes investovalo do rozvoje regionu okolo 2 miliard Eur, které putovaly na opravy a budování nových silnic, cyklostezek, škol, školek, parků a další občanské vybavenosti. Ještě předtím ale město vykoupilo téměř všechny volné pozemky v sousedství stanice, aby se mohlo přímo podílet na rozvoji jejího okolí. Že se to podařilo na jedničku a atraktivita lokality kolem terminálu se tím zvedla dokládají mimo jiné ceny nemovitostí: zatímco běžně zaplatíte v Rennes za metr čtvereční 3700 Eur, v okolí stanice je to bezmála dvojnásobek.

Výsledek? V kraji enormně přibylo víkendových cestujících, kteří si přejí trávit volno mimo Paříž. Z vylepšení infrastruktury navazujícího na vybudování trati přitom netěžilo jen Rennes - například z blízkého menšího města Lorient se cesta do Paříže zkrátila o 48 minut.

A zajímavý je také vývoj zaměstnanosti, která se podle slov místních znalců 4 roky od zprovoznění trati prakticky nezměnila. Díky konkurenci totiž sice nějaké firmy zanikly, jiné ale zase přibyly. Největší rozdíl je nicméně v platech, kdy nově vznikající firmy poptávají mnohem kvalifikovanější pracovníky, což jde ruku v ruce s nadstandardním finančním ohodnocením. Lokální ekonomika tak rychle roste a s ní i životní úroveň obyvatel celého regionu.

Nezní to špatné, co říkáte? Tak co kdybychom se tím u nás inspirovali?

Každý starosta, který ví, že by v blízkosti jeho obce mohla vést vysokorychlostní trať, by se měl zajet do Rennes podívat a zažít vděčnost lidí, co tu žijí. Tahle mimořádná stavba jim totiž doslova změnila život.

Zásadní byl přitom přístup města, který by měl být v případě zvažování realizace vysokorychlostní trati alfou a omegou i u nás. Ať už se pro stavbu rozhodne obec, město, kraj nebo stát, nejprve je potřeba postarat se o výkup všech relevantních pozemků v okolí budoucí trati.

S pomocí odborníků je pak důležité pečlivě připravit plán jejich rozvoje, tj. stanovit, kolik na nich má vyrůst bytů a kolik z nich bude obecních, jaký prostor dostanou administrativní budovy, kde a jak velké budou školy a školky, které lékařské ordinace tu zajistit.

Tyto požadavky je poté nutné tlumočit developerům a ideálně za nejlepší cenu vysoutěžit toho, který se zaváže stanovený plán dodržet. Ano, na začátku bude sice obec muset investovat do výkupu pozemků a navíc strávit hodně času projektováním a plánováním, tahle investice se ale rychle zaplatí prodanými byty, pronájmem prostor a hotovou infrastrukturou.

V Rennes se přesně tenhle postup vyplatil a neexistuje důvod, proč by neměl fungovat také v Česku. Je mi sice jasné, že nemůžete vzít jeden úspěšný projekt a beze zbytku ho zopakovat jinde, učit se z dobrých příkladů ze zahraničí je však tou nejlepší cestou, jak dál růst. A to bych naší zemi moc přál.

ŽELEZNIČNÍ DENÍK, Den třetí