Česko zasáhly tropické teploty a s nimi tradiční otázka, jestli se s naší planetou něco neděje. Ať už je pravda kdekoliv, chovat se k Zemi ohleduplně a hledat udržitelná řešení by mělo být naší prioritou. Pokud tedy chceme přežít.
Zlehčovat důležitost snahy o udržitelnost je tak nejen krátkozraké, ale v podstatě sebevražedné, což ale platí i o opačném extrému. Zachování naší planety totiž nijak nepomůže parta bosých zelených nadšenců, kteří si během zasedání zastupitelstva hl. m. Prahy lehají v jednacím sále demonstrativně do rakví. Jde sice o kreativní znázornění jejich intenzivního pocitu, že zastupitelé svými kroky Zemi vraždí, té by nicméně mnohem víc pomohlo, kdyby své rodiny a kamarády přesvědčili k třídění odpadu. A stejné je to bohužel i s klimatickým plánem, který pražské zastupitelstvo schválilo koncem května.
Klimatický plán, kterému chybí plán
Pokud jste o téhle novince zatím neslyšeli, je fér ji ještě před kritikou trošku uvést. Klimatický plán pro hl. m. Prahu, který si prosadila stávající pražská koalice složená z Pirátů, PRAHA SOBĚ, TOP-09 a STAN, představuje strategii, jejímž cílem je zredukovat do roku 2030 uhlíkovou stopu metropole až o 45 procent. To je rozhodně skvělý nápad, k němuž jsme se ostatně zavázali v rámci přistoupení České republiky k tzv. Green Dealu, tedy celoevropské dohodě na kompletním zastavení produkce čistých skleníkových plynů nejpozději do roku 2050.
Takový úkol ale něco stojí, v případě klimatického plánu pro hl. m. Prahu dokonce krásných 231 miliard, které město nemá. Kde je vezme? 54 miliard z rozpočtu města a městských společností, dalších 30 miliard (v ideálním případě) z dotací. Přesto zbývá skoro 150 miliard, o kterých se autoři plánu vůbec nezmiňují. S největší pravděpodobností je tak zaplatí sami Pražané, a to na zvýšení nejrůznějších daní a poplatků či mýtném na vjezd do centra města, které je v plánu navrženo. Jde samozřejmě jen o spekulaci, ale co si budeme povídat, jiné zdroje pro tak obrovský objem prostředků tady prostě nejsou.
Ambiciózní plán pak překvapuje i celou řadou dalších „drobných” detailů, které nejčastěji spočívají v návrhu líbivých ekologických opatření, ovšem s fatálními důsledky pro každodenní život Pražanů. Pojďme si shrnout ty nejzajímavější.
Omezení automobilové dopravy
Byli jste někdy v Kodani? Pro cyklisty ráj, pro motoristy peklo. Milovníci vrnících motorů jsou zde jednoznačnou přítěží a aby mohli své plechové krasavce vůbec používat, pořádně si připlatí. Kodaň má však alespoň funkční veřejnou dopravu a okruhy, takže pokud nepotřebujete do centra, jednoduše se mu vyhnete, a v centru se naopak můžete pohodlně pohybovat MHD. V Praze je takový stav zatím utopie bez ohledu na to, jestli je vůbec žádoucí. Těžko totiž můžeme omezovat dopravu bez toho, aby byly dokončené okruhy, Železniční uzel Prahy a P+R parkoviště u příměstských vlakových stanic.
Elektromobilita
Chcete přece jen jezdit autem? Kupte si elektromobil! Masivní rozvoj elektromobility je dalším z originálních nápadů, s nimiž autoři plánu přichází, aniž by domysleli konsekvence. Pořizovací cena elektromobilu se pohybuje kolem milionu korun a levné nejsou ani náklady na jeho provoz. Nehledě na to, že hlavnímu městu chybí pro podporu elektromobility infrastruktura, od dobíjecích stanic po stabilní zdroj elektrické energie.
Recyklace
Třídím, třídíš, třídíme a tím pádem i recyklujeme. Recyklování je u nás tak populární, že v něm Česká republika dokonce trhá rekordy, bohužel ale jen na oko. Stále zde totiž chybí jasné “B”, tedy vize, jak zejména plastový recyklát používat. Jeho využití je přitom dost široké, od stavebnictví, včetně dopravních staveb, až po dětská hřiště.
Dekarbonazice výroby tepla
Trend, který jsme zaspali. Zatímco celý západní svět má již dávno decentralizované dodávky tepla, v Česku jsme se stále ještě nevymanili z energetického dědictví komunismu a využíváme velké teplárny, které znamenají velkou ztrátu tepla při jeho transportu.
Mnohem úspornějším řešením by byla instalace kondenzačních kotlů nebo tepelných čerpadel pro celé bytové domy, aby k ní ale docházelo ve větší míře, je zde nutná podpora státu. Praha by proto měla tlačit na své zástupce v Parlamentu, aby přijali adekvátní legislativu, která by se tzv. komunitní energií zabývala. Jako příklad může posloužit sousední Rakousko, kde aktuálně probíhá legislativní proces ke schválení příslušného zákona.
Podobných výhrad bych ke klimatickému plánu měl ještě pár, nechci ale působit jako přemoudřelý kecal, který sám nic nevymyslel a akorát kritizuje. Tak jen touto cestou prosím pražskou koalici, znovu si to své dílo přečtěte a zamyslete se, jestli by právě takhle měla vypadat cesta naší metropole k udržitelnému rozvoji. Většina lidí starších pěti let umí namalovat dům, ale na každý ho umí postavit. A není ostuda pozvat si na pomoc odborníky, zvlášť když v tom pomyslném domě s vámi budou muset žít i ostatní Pražané.
Bližší informace ke Klimatickému plánu pro hl. m. Prahu, včetně samotného dokumentu, najdete ZDE.
