Patříte ke klientům zkrachovalých dodavatelů energií? Pak se nejspíš ptáte, kdo za to může. Zdražení plynu a elektřiny o 300 % (a občas i víc) je totiž pořádný zásah do peněženky, který se bez hledání viníka neobejde.
Na sociálních sítích je přitom celkem jasno: za energetickou pohromu je zodpovědný Andrej Babiš, v těsném závěsu za ním pak Evropská unie se svým Green Dealem, nenasytní majitelé dodavatelských firem a v neposlední řadě Pavel Liška. Svět sociálních sítí se však s tím reálným překrývá jen zčásti, a tak je příčinu krize potřeba hledat hlouběji, v kombinaci hned několika nešťastných faktorů.
Ze srovnání cen elektřiny v Česku a jiných zemích je jasné, že v současné době kupuje náš dodavatel na burze elektřinu za obdobnou cenu jako dodavatelé v ostatních evropských státech.
Zde je ale důležité zdůraznit, že v mnoha západoevropských zemích, které silně propagují Green Deal a odstavují tím pádem uhelné (v některých případech i jaderné) elektrárny, se elektřina vyrábí z plynu. Také u nás již byla kdysi nejvýkonnější hnědouhelná elektrárna Počerady částečně přestavěna na plyn. No a protože zdražuje plyn, zdražuje i elektřina.
Za všechno může Rusko. Nebo ne?
Proč ale zdražuje plyn? Odpověď na tuhle geopolitickou otázku definuje trojstranný vztah mezi Ruskem, Evropskou unií a jejími jednotlivými státy. Historicky se smlouvy s Ruskem o dodávkách plynu podepisovaly na zaručený roční objem a cena plynu se odvíjela od ceny ropy. Poté ale EU iniciovala vznik energetických burz.
Důvod? Vytvořit konkurenční prostředí, které pro plyn v rámci EU prakticky neexistuje, neboť plyn z Norska, Egypta a Alžírska je marginální a infrastruktura pro zkapalněný plyn ještě není vybudována.
Rusko se zase snaží obejít Ukrajinu, Polsko, Slovensko a vlastně i trochu Česko plynovodem Nord Stream II, jehož kolaudaci zatvrzele brání EU i USA. Není divu, dobře si totiž uvědomují, že bude plyn v budoucnu sloužit Rusku jako krásný nástroj k tlaku na evropské země, aby se od unie odtrhly.
Putin tak do EU pouští jen minimální dodávky plynu – a dál už to znáte: nedostatek plynu a v návaznosti na to i elektřiny vede v unijních zemích ke strmému růstu cen obou komodit, zatímco v Rusku jsou zásobníky přeplněné a místo další úschovy se plyn vypouští do vzduchu.
K neúměrnému zvyšování evropských cen energií pak přispívá i panika, kterou aktivně šíří spekulanti. Ve výsledku je dnes výrobní cena elektřiny z jakéhokoli zdroje paradoxně mnohem nižší než ceny elektřiny na burze, kterou ovládají zjitřené emoce. Jak se zdá, neviditelná ruka trhu není všespásná.
Dalším faktorem, jenž má na zdražování elektřiny v Evropě vliv, jsou ceny emisních povolenek. Ty musí i v souvislosti s často skloňovaným Green Dealem kupovat uhelné elektrárny, k nimž se některé země - mimo jiné opět kvůli příliš drahému plynu - vrací.
Nakonec tu máme začarovaný kruh, v němž trh žene nahoru ceny emisních povolenek a elektrárny si stále vyšší náklady na jejich pořízení kompenzují zdražováním elektřiny.
Černý kůň jménem Polsko
Pro úplnost je nicméně nutné dodat, že pokud jde o cenu elektřiny, ne všude je situace tak tragická. V rámci EU je velkou výjimkou Polsko, kde jsou ceny energií poloviční. Jedním z důvodů je dohoda o dodávkách plynu za dobrou cenu, kterou Poláci uzavřeli s Norskem během největší covidové krize. Polsko navíc postavilo terminál na zkapalněný plyn, který může dovážet z USA, a nechybí mu ani vlastní výkonné uhelné elektrárny.
To vše v kombinaci s nízkými cenami za dodávky elektřiny vede k tomu, že polský koncový uživatel může elektřinu kupovat dvakrát levněji než český, který si u dodávek ještě připlatí např. za dotace na obnovitelnou elektřinu z dob Rusnokovy vlády (pro více informací vyhledejte v Googlu heslo „solární baroni“).
Abyste ale našim sousedům příliš nezáviděli, po přerušení dodávek plynu plynovodem Jamal přes Polsko do Německa, k němuž došlo tenhle týden, můžeme zdražení plynu a elektřiny brzy očekávat i u nich.
Bez komunikace to nepůjde
Jak tedy zajistit levnější energie a nekrást? Naše vláda například osvobodila energie od výběru DPH. Je pravda, že tím pomohla běžným odběratelům, s nimi ale také lidem nebo firmám, které tuto pomoc nepotřebují. Ve Francii zase zamrazili odběratelské ceny plynu do konce roku 2022 (bohužel však jen kvůli prezidentským volbám, které tu už v dubnu proběhnou).
Funkčním opatřením může být i snížení daní na energie. Pro zajímavost: nejvyšší daně platí obyvatelé Dánska, kde je relativní podíl daně na celkové ceně elektřiny téměř 70 %, zatímco druhý extrém představuje Malta, kde daně tvoří pouhých 6 % z celkové ceny.
Problémem těchto okamžitých řešení nicméně je, že jsou dlouhodobě neudržitelná. Pokud máme dosáhnout nižších cen energií, chce to systémové změny. Jednou z nich je usměrnění EU, která by neměla tolik přikládat pod kotel Green Dealu. Stejně tak je nutné konečně vyřešit situaci kolem stavby Nord Streamu II.
Od začátku bylo jasné, že Rusku jde především o geopolitiku, protože kapacitně současná přenosová soustava stačí, a to i s velkou rezervou. Proč tedy EU nezasáhla dřív a proti Nord Streamu bojuje až teď, nevím. Na druhé straně rozumím rozhořčení Ruska nad obstrukcemi, protože do tohoto projektu investovalo už spoustu peněz.
Všechny strany by si tak měly sednout k jednomu stolu, vše detailně prodiskutovat a domluvit se na dalším postupu. Jak se totiž ukazuje, bez zlepšení komunikace se neobejdeme, což platí i pro komunikaci EU vůči svým obyvatelům. Jinak zase začnou sílit hlasy volající po vystoupení z EU a odstřihnutí se od unijní elektrické sítě.
Že je to vlastně dobrý nápad? No, podobnou představu měl i Boris Johnson a dokonce ji začal uskutečňovat. Jeho skvělý plán však skončil neslavně a Velká Británie dnes intenzivně bojuje o opětovné připojení k evropské elektrické síti.
Pokud jde o energie, vyplatí se prostě dřív myslet než jednat.
