…měli bychom zelí v každém druhém jídle, aspoň jednoho papeže a hlavně výjimečného obchodního ducha. Na dohodu, o kterou jste vlastně nestáli, jim tak kývnete dřív, než stačíte říct lizak malinowy - nebo Turów. A ještě poděkujete.
Ano, je to politicky nekorektní. Za stejně nekorektní však lze považovat i přístup obou stran, polské a české, které dohodu ohledně Turówa uzavřely. Jak k tomu došlo?
Obří hnědouhelný důl o rozloze 28 čtverečních kilometrů a hloubce 225 metrů, který patří k největším povrchovým dolům na světě, už léta ukrajuje z okolní krajiny, včetně sousedního Libereckého kraje. Neustále se tak přibližuje k obydleným lokalitám, což vede v přilehlých českých obcích k vysychání studní, zvýšené prašnosti a dalším projevům trpícího životního prostředí. Na takovém místě prostě žít nechcete.
Přesto, že bylo loni v dubnu dolu prodlouženo těžební povolení až do konce roku 2044, tak nakonec Evropský soudní dvůr vyhověl české žalobě reflektující tento ekologický aspekt a vydal v květnu předběžné rozhodnutí o zastavení těžby. Protože však polská těžařská společnost PGE verdikt ignorovala, vyměřil jí soud aspoň pokutu ve výši 500 000 eur za každý den, kdy bude těžba pokračovat.
Celá kauza byla samozřejmě masivně využita i v předvolební parlamentní kampaní, kdy Liberecký kraj zdobily plakáty koalice SPOLU hlásající „Udržíme v krajině vodu i život“ a média přetékala hrdinnými prohlášeními představitelů současné vlády, kteří rezolutně odmítali návrh Polska kompenzovat ztrátu vody v české krajině tučným "výkupným".
Šlo o krásný příběh souboje morálních hodnot s penězi, který se však před pár dny dramaticky zvrtnul. Letos 3. února se v Praze narychlo uskutečnila schůzka mezi polským premiérem Mateuszem Morawieckim a jeho českým protějškem Petrem Fialou, kteří spolu podepsali dohodu o dole Turów. Ochrana vody v ní byla vyčíslena na miliardu korun, za níž naše vláda vyměnila zdraví českých občanů.
Možná si říkáte, že miliarda není tak málo - ale chtěli byste v blízkosti dolu za takovou cenu žít? Nehledě na to, že jen na pokutě, kterou Evropský soudní dvůr Polsku uložil za porušování těžebního zákazu, by to od května 2021 do února 2022 hodilo v přepočtu miliardy čtyři.
Když si to tedy shrneme, získalo Polsko dohodou možnost pokračovat v lukrativní těžbě a stažení žaloby u Evropského soudního dvora, která teď zmizí v propadlišti dějin.
Česku na druhé straně dohoda přinese dalších 5 let ničení životního prostředí, miliardu korun, která se nejspíš rozpustí ve veřejném zdravotním pojištění čerpaném na léčbu českých obyvatel z okolí dolu, a to nejlepší nakonec - výstavbu hydraulické stěnu, jež má zabránit pronikání spodních vod do dolu. Ta sice podle českých ani polských analýz pravděpodobně nebude fungovat, žádná sankce nebo náhradní řešení však pro takový scénář v dohodě nejsou.
Jinými slovy jde o tak neuvěřitelný obchod, že k němu musel vést jen ten nejryzejší motiv. Třeba přátelství založené na společných hodnotách, které pan předseda Fiala se svým polským kolegou zjevně sdílí, láskou k národu počínaje. Bohužel pro nás, v obou případech k tomu polskému.
