"Neočkovaní neumírají dostatečně rychle", prohlásil novinář Tomáš Etzler v dobách vrcholící covidové krize. Dal tím najevo, že lidskost je vlastnost, která je mu cizí.
V minulosti byla lidskost trnem v oku všem totalitním režimům od fašismu až po komunismus. Správně pochopily, že ten kdo si ponechává lidskost se stává obtížně manipulovatelným.
K potlačování lidskosti je používaná propaganda využívající techniky "vymývání mozků". Vytvoří se obraz nepřítele, který je neustále pranýřován za své skutečné, či domnělé hříchy. Většina společnosti podlehne, část přejde do mlčení a menšina těch, kteří se aktivně nepodřídí musí počítat s veřejným odsudkem a perzekucí.
Zvlášť obtížné je udržet lidskost ve válce, kdy nepřítel je zpravidla vykreslen jako ztělesněný netvor.
A přesto je možné udržet lidskost i za těch nejobtížnějších podmínek. Vyžaduje to několik kroků. Prvním krokem je v klidu se zamyslet nad tím, jaká je realita, jaká jsou fakta. Nikdy není nic černobílé. Žijeme na konci temného věku kalijugy, kdy drtivá většina lidí a národů propadla egoismu a kdy na mezinárodním poli si všechny velmoci smočili své ruce krví.
Druhým krokem je zamyšlení nad tím, kým je člověk. Jsme prvním tvorem po zvířeti. Již máme dostatečnou inteligenci, aby jsme dokázali zničit život na Zemi, ale příliš nízkou na to, aby jsme se naučili si zbytečně neškodit a jednat v souladu s přírodními zákony. Jen málokterý člověk je skutečně zlý, mnohý však má řadu vlastností, které zlo dokáže využít. Jednou z nich je nevědomost a absence kritického myšlení, která brání vidět věci jasně, logicky a v širších souvislostech.
Třetím krokem je uvědomění si toho, že i když fyzicky jsme oddělené samostatné bytosti, v hlubších úrovních existence jsme nejen my lidé, ale všichni živí tvorové propojeni a sjednoceni. Každý kdo například v meditaci do těchto rovin skutečně pronikne, uvědomí si sounáležitost se vším živým a začne skutečně chápat, co je skutečným obsahem slova láska. Teprve tehdy mu začne být zřejmé, co Ježíš myslel svým výrokem o lásce ke všem, včetně našich nepřátel.
Když propukne válka, do boje půjde i člověk skutečně duchovní. V okamžiku ohrožení a sebeobrany nepřítele i zabije, jako každý jiný voják. Učiní tak však bez zloby a nenávisti. Ví totiž, že i nepřátelský voják je jeho bratrem, třebaže osudem v dané chvíli stojí na druhé straně barikády. Chápe, že kladné myšlenky vedou člověk ke světlu, zatímco podlehnutí těm negativním vede do temnot. I když jistě, jsou vypjaté chvíle, kdy to není ani pro duchovního člověka snadné.
Na světě je několik lidí, kteří vykonali mnoho zla. Jsou to ti, kteří na svých životních cestách hodně zabloudili. Daleko více zaslouží naší lítost, než odsouzení. V příštích životech budou muset bolestně prožívat následky svých činů a tak se postupně i oni budou v sobě postupně probouzet skutečnou lidskost.
Dnes (zítra) si připomínáme narození prezidenta Masaryka. I on ve svém životě byl několikrát podroben zkoušce lidskosti. Když se rozhodl obhajovat mladého žida Hilsnera, obviněného z vraždy křesťanské dívky, musel čelit vlně nenávisti i urážkám z řad svých studentů a univerzitních kolegů. Kulisy doby se změnily. Nenávist vůči židům z naší společnosti takřka vymizela, antisemitismus se stal morálním cejchem. Nicméně povaha člověka se od té doby dosud nezměnila a židé jako předmět nenávisti byli v očích davu nahrazeni jen jinými skupinami lidí.
