Ze života kaprů

To, jak se u nás budou slavit vánoce za 200 let, si netroufám předpovídat. O jedné věci jsem však přesvědčen. Součástí štědrovečerní hostiny již nebude kapr.

Vede mně k tomu pochopení rytmu času a s ním spojenými vlivy. V příštích desetiletích se změní duch doby. Dosavadní dostředivý egocentrický postoj většiny společnosti se změní  a my lidé začneme více vnímat a rozumět potřebám nejen nás lidí, ale i tvorů nižších jakými jsou zvířata a rostliny.

S tím se změní i způsob lidského vzdělávání a v důsledku toho i samotného stravování. V hodinách přírodopisu se žáci již nebudou učit jen poznávat jednotlivé druhy ryb, stavbu jejich těl a funkci orgánů. Objeví se něco, co ve dnešní výuce dosud nemá prakticky žádné místo. Mladí lidé se budou učit empatii, vciťování do různých životních forem, aby život poznali nejen z té vnější povrchní stránky, ale také z jeho hloubky. Zkrátka budou se učit o tom, jak se v různých životních situacích cítí nejen my lidé, ale také opice, žáby či ryby.

Člověk však nemusí mít tyto schopnosti, aby si uvědomil, že třeba sám kapr není jen tupé necitlivé zvíře, ale empatický tvor, který dokáže v těžkých chvílích pomoci i svým trpícím spolubratrům. Někdy se stačí jen pozorně dívat.  Před časem jsem si přečetl příběh jednoho inženýra, kterému známý dal tři živé kapry. V jednu chvíli za ním přišly jeho děti s tím, že ve vaně se děje cosi zvláštního. Jeden kapr byl na boku, tak pustil vodu, aby těm zbylým poskytl kyslík. Dva zbývající kapři vzali toho třetího a dopravili ho svými těly do zurčící vody, kde bylo kyslíku více a opakovaně ho tam dostávali-pomáhali mu tak. Když to bylo dokončeno, tak ještě znovu toho kapra opakovaně dopravovali k hladině, kde bylo více kyslíku, a snažili se mu naprosto vědomě pomáhat. Ten muž po události prohlásil „V životě bych nevěřil, že zvíře je schopné tak vědomé činnosti“.

My lidé jsme v průběhu uplynulých staletí a tisíciletí získali představu vlastní výlučnosti. Rozdělili jsme svět živých tvorů na svět lidí, kterému jsme přiřkli různá tzv. lidská práva a pak svět ostatních tvorů o kterých se domníváme, že s nimi můžeme zacházet podle vlastního užívání, třeba je i beztrestně zabíjet pro vlastní obživu. Já tento názor více méně zastával také do svých 21 let. Pak jsem svůj postoj změnil. Stal jsem se vegetariánem a tak kapr již není na mém talíři na štědrý den již více než 20 let.

Když jsem byl dítě, tak na vánoce jsem si přál hodně dárků. Dnes bych si přál, aby z ulic zmizely kádě s kapry. Nechtěl bych však, aby se tak stalo formou nějakého zákazu. To by nemělo smysl. Přál bych si, aby se tak stalo jako důsledek lidského vnitřního pochopení sounáležitosti se vším živým.