Zápisky z cesty po Řecku II.

I antický starověk měl stejně, jako měl a má nejen křesťanský svět své náboženské poutě a poutní místa. K těm nejvýznamnějším v Řecku patřila pouť do Epidaura, kterou každoročně podnikalo tisíce Řeků.

Epidaurus

„V Epidauru, v tichu, se ve mně rozprostřel naprostý klid a já jsem uslyšel bít srdce světa. Vím co je lékem: je to odevzdání se, uvolnění a poddání se. Až pak mohou naše mladá srdce tlouci v souladu s velkým srdcem světa.“ Těmito slovy toto místo charakterizoval spisovatel Henry Miler.

I na mne toto místo hluboce a kladně zapůsobilo svým klidem a polohou v krásné přírodě. Návštěvu Epidauru jsem zahájil prohlídkou asi nejlépe zachovalého antického divadla. Vyšel jsem si hledištěm až na horu a chvíli při poslechu roztleskávačů a amatérských zpěváků vnímal akustiku a atmosféru tohoto místa a možná i pocity těch, kteří zde v minulosti přišli za divadelním představením.

Divadlo ve starověku neplnilo pouze funkci zábavnou, ale také terapeutickou. I dnešní psychologie a psychiatrie zná pojmy jako je katarze, či psychodrama. Antické hry často vycházely z mytologie. Z něčeho, co není pouhým výmyslem, ale má i hluboce symbolický význam, kdy příběhy antických bohů a hrdinů obraznou formou popisují určité archetypy běžného lidského myšlení a chování. Divadelní představení se tak dotýkala nejen lidských smyslů, ale zasahovala i hlubiny lidského podvědomí.

Z divadla jsem se vydal na procházku do další části areálu, která byla zasvěcena řeckému bohu lékařství Asklépiovi. Šlo o poměrně rozsáhlé léčebné centrum, ve kterém se prováděla mimo jiné i duchovní léčby. Součástí areálu byla zvláštní kruhová stavba tholos- svatyně, o jejímž účelu se dodnes vedou velké diskuze. Byla postavena nad labyrintem sestávajícím ze tří soustředěných kamenných kruhů spojených průchody a byla plná různých symbolů.

Vedle Thola leží zbytky stavby zvané abaton, do níž na rozdíl od jiných staveb je pro turisty dnes volný přístup. V tomto místě bylo prováděno něco, co bylo označováno jako chrámový spánek. Pacienti jej podstupovali až po delším období očisty. Dnes bychom mohli říci, že zde probíhala hypnotická léčba. I přes více než 2000 let, které od této doby uplynulo, je stále cítit ozvěny činností, které zde byly prováděny. Měl jsem pocit, že již jen samotná síla tohoto chrámu bez sugescí hypnotizéra uváděla pacienty do hypnotického tranzu.

Korint

Jedním z největších měst a zároveň obchodní metropolí starověkého světa byl bezesporu Korint ležící na severu Peloponésu.

V řecké mytologii je Korint spojen s postavou Sysifa, který je dnes v ČR znám především díky činnosti spolku vědeckých skeptiků, který stejně jako samotný Sysifos vykonává činnosti, které jsou předem předurčena k nezdaru, tedy boji proti všemu co odporuje vědeckému materialistickému obrazu světa.

Korint prošel rozvojem, hlavně v římské době. Je znám i jako místo kázání apoštola Pavla, který v listech Korintských kritizoval zdejší obec křesťanů za „neřestné chování“.

Mně osobně, toto místo nijak zvlášť nezaujalo. Snad, s výjimkou mozaiky ve zdejším muzeu, které má až nápadně charakter fraktálového obrazce.

Kousek od Korintu se nachází Korintský průplav, který z Peloponésu fakticky vytváří umělý ostrov. Byl vybudován již v době starověku, aby zjednodušil tehdejší námořní dopravu. Vzbuzuje otázku kolik lidí, muselo na stavbě pracovat, aby vytvořili toto 6 km dlouhé dílo? Pravděpodobně šlo zejména o otroky. Ve starověkém Řecku byla fyzická práce často vnímaná, jako činnost vykonávaná za trest. Nejvíce se k ní hodili otroci, kteří mnohdy nebyli považováni za lidi, ale za věci stejně jako nářadí a zvířata. V antických časech platila rovnice: kráva=věc bučící, otrok=věc mluvící.

Athény

Jedním z vrcholů řecké cesty byla návštěva hlavního města Řecka Athén ležící na poloostrově Atika. Je málo známý fakt, že až do 19.století byly Athény v podstatě jen vesnicí, ve které žili převážně Albánci. Veškerá sláva Athén tudíž pocházela z antických dob.

Návštěvu Athén za jasného počasí a teploty, která se i v polovině září stále pohybovala kolem 35st.C. jsme zahájili koupí docela drahé vstupenky na několik hlavních památek v ceně 30 eur( za většinu ostatních areálů zaplatíte nyní 12eur). Poté jsme si prohlédli římskou část města s  Diovým chrámem postaveným císařem Hadriánem a zamířili k dominantě města, posvátnému vrcholu Akropole, která je z geologického hlediska obří skálou, v níž se nacházejí četné otvory a jeskyně.

Historie jeho osídlení sahá hluboko do minulosti a za posvátný byl považován pravděpodobně již v době neolitu. Jsou zde indicie kamenných staveb, které zde stály ještě v dobách předantických. Podle filozofa Platóna Athény existovaly již před více než 12000 lety a úspěšně odrazily i útok atlantské armády, krátce před poslední celosvětovou katastrofou, která vedla ke zničení Atlantidy.

Dnes při výstupu na vrchol Akropole potkáte zbytky řady staveb, např. divadla, ve kterém byly uváděny premiéry her nejslavnějších antických autorů. Nakonec projdete branou zvanou Propylaje, která dodnes silně působí na každého návštěvníka majestátním dojmem na vrcholový pahorek, kterému dominuje nejslavnější řecký chrám Partenon, zasvěcený bohyni moudrosti Athéně. Byl postaven v 5. století př.n.l. stavitelem a sochařem Feidiasem na příkaz řeckého politika Perikla. Partenon bývá často uváděn v učebnicích jako stavba ztělesňující poznání posvátné geometrie, využívajících zákonitosti zlatého řezu a dalších číselných proporcí.

Osobně ve velikém horku a záplavě obrovského počtu turistů jsem toto místo vnímal jako ztělesnění poznání ducha, antického smyslu pro krásu, ale i pocitu nadvlády a moci, tedy jistého druhu pýchy, který zejména po vítězství Řeků nad Peršany se uhnízdil do myslí řady svobodných, hlavně výše postavených obyvatel města. Vždyť pro tehdejší Řeky byly všechny okolní národy barbarské. A samotné Athény mohly pěstovat demokracii jen proto, že čerpaly bohaté příspěvky od členů athénského námořního spolku, ve kterém Athény přes proklamovanou rovnost všech městských států hrály dominantní a poručnickou roli.  

Po sestupu z Akropole jsme ještě prošli hlavně Agoru, místo kde probíhal veřejný a obchodní život řeckých Athén. Místo kde ale třeba učil i Sokrates a další filozofové. Nejzachovalejším místem Agory je Hefaistův chrám, postavený na paměť vítězství Řeků nad Peršany.

Letovisko Tolo

Výlety po antických památkách jsme podnikali z městečka Tolo na pobřeží Egejského moře, kde jsme byli ubytování v hotelu pojmenovaném podle boha lékařství: Asklipion. Strava ( polopenze) byla docela dobrá a chutná. Já jako jediný vegetariánský účastník zájezdu jsem požádal o vegetariánské večeře. První den, ještě nepřipraveni mi přinesli jen suchou rýži. Ale brzy se tak zlepšili, že mi ostatní účastníci zájezdu mé jídlo až záviděli a říkali, že příště na dalším zájezdu si objednají vegetariánskou stravu také. Na zájezd jsem jel sám, měl jsem zaplacen jednolůžkový pokoj. Sám jsem se tam však necítil, byl tam docela dobrý kolektiv.

Letovisko bylo klidné a tiché. Hlavně proto, že v Řecku nyní musí provozovatelé restaurací platit velkou částku za pouštění hudby. Ceny většiny potravin byly jen o něco málo dražší než u nás.

Moře bylo krásné, čisté a velice teplé s možnosti koupání na dlouhé písečné nebo malé kamenité pláži obklopené útesy.

Podnikli jsme jeden celodenní lodní výlet na ostrovy Spetes a Hydra. Zejména ten druhý z nich stojí jistě za návštěvu. Na tomto členitém ostrově je zakázán provoz aut. Většinu přepravy na ostrově zajišťují osli, kterých je zde možno spatřit desítky.

Samotné Řecko má přes 3000 ostrovů, z nichž okolo 160 je obydlených.

Olympia

Posledním z center antické kultury, které jsme navštívili, byla řecká Olympia, kolébka olympijských her. Nachází se na západě Peloponésu poblíž mořského pobřeží, takže jsme před tím museli projet celý hornatý Peloponés. Vzpomněl jsem si přitom na odpověď delfského orákula na dotaz, kdo je na světě nejšťastnější? Odpověď zněla „Osaměle žijící rolník v horách na Peloponésu“. Odpověď byla jistě metaforou, hovořící o tom, že šťastný je ten kdo nelpí na majetku, ani na vztazích a také to, že život uprostřed ruchu civilizace je přece jen obtížnější a psychicky více zatěžující, než v klidu přírodní samoty. 

Olympie zdaleka nebyla jen centrem sportu, jako je tomu u dnešních sportovních areálů. Byla i kulturním a především náboženským centrem s několika chrámovými stavbami. Náboženství, divadlo a sport ve starověkém Řecku nebyly odděleny, jako je tomu dnes. Naopak. Sportoviště tak můžete najít i v tak duchovních místech jakými byly Delfy či Epidaurus.

Samotné sportovní zápolení mělo v Řecku  hluboce náboženský význam a i čtyřletý cyklus olympijských her vycházel z mytologie. Na olympijských hrách se soutěžilo v běhu, hodu diskem a oštěpem, skok do dálky, boxu a jízdních závodech na vozech, často končících velkými kolizemi.Vítězové byly oslavováni podobně jako dnes. 

Během návštěvy Olympie jsem si zaběhl na závodní dráze 200 metrů. Komu se poštěstí zaběhnout na olympijském stadionu, zvlášť když je starý již přes 2500 let? Běželo se mi strašně lehce, i když bylo hodně teplo. Svou roli mohl opět sehrát genius loci místa. Sportoviště se nacházelo pod posvátným Kronovým pahorkem, což mohlo působit jako přirozený silový dopink pro tehdejší sportovce. 

V muzeu v Olympii mně pak zaujal především model půdorysu části chrámu zasvěceného bohyni Héře, ve kterém jsem opět viděl ztělesnění esoterních znalosti části filozofů starého Řecka.

Patras

Z Olympie jsme již mířili na sever, do města Patras, kde nás již čekala loď. Zde jsme poprvé na cestě spatřili hloučky utečenců, jak se neúspěšně pokoušeli přes různé bariéry tvořené ploty a ostnatými dráty dostat na některou z lodí, která by je přepravila dál do Evropy.

Odbavení tentokrát proběhlo rychleji než v Itálii a my mohli v klidu začít 21 hodinovou plavbu zpět do italské Ancony. Zde jsme 16. 9. poprvé během naší cesty, krátce před přistáním zažili déšť. Po vylodění jsme nasedli do autobusu a následující den se ráno vrátili do Česka. Doma mně uvítala zatažená obloha, hustý déšť a teploty o 20 stupňů nižší než v Řecku. Z horkého léta jsem se vrátil do sychravého podzimu.