Zápisky z cesty po jižní Indii IV.

Cestování po Indii vyžaduje  trpělivost. Člověk, který je zvyklý na den ve kterém má vše přesně naplánované se v Indii pravděpodobně dostane do hluboké duševní krize. Dochvilnost a efektivní využívání času se zde příliš nepěstuje. Na cestě jižní Indii jsme si museli zvyknout, že situace se často mění každým okamžikem. Že problémy se řeší, jak se říká za pochodu.  

Na jižním mysu

Z hlavního města státu Tamilnád: Chenaje jsme se dostali až na nejjižnější cíp Indie, do města Kanyakumari. Je to unikátní místo kde se stýkají vody tří moří: Arabské moře, Indický oceán a Bengálský záliv. Je unikátní také tím, že Slunce zde vychází i zapadá do moře. Na místní pláži každodenně nadšeně sledují východ Slunce stovky, či spíše tisíce Indů.  Lodí jsme se zde přeplavili na malý skalnatý ostrov, na kterém se nachází ašrám postavený na počest Svamiho Vivekanandy, významného indického jogína 19.stol., který zde meditoval a později rozšířil východní filozofické učení na Západ a do USA.

Kanyakumari má ještě jeden význam. Je to nejsevernější výspa dávné pevniny, kterou Tamilové nazvali Kumari Kundam. V Evropě je známa pod jménem Lemurie.

 Arijci a Lemuřané

 Pod označením Ind se skrývá směsice původně několika rozdílných etnik, z nichž dominující jsou světlí a tmaví Indové.

Světlí Indové žijící převážně na severu jsou považování za potomky bílé arijské rasy. Soudí se, že do Indie přišli v několika proudech z oblastí střední Asie, jihozápadní Sibiře, či jižního Uralu. Jejich starověkým jazykem byl sanskrt, ze kterého se vyvinula moderní hindština jako jeden z mnoha moderních indoevropských jazyků. V sanskrtu jsou napsány i védy a posvátné náboženské texty hinduismu. Dnes stejně jako latina se sanskrt již pro běžnou komunikaci nepoužívá. Je však stále významný v oblasti náboženské a filozofické. Umožňuje totiž velmi dobře popsat duchovní zákonitosti. Tím se podobá Češtině, která je také vhodná pro vyjádření hlubokých filozofických myšlenek.

Tmaví Indové patří mezi Drávidy. Jedním z drávidských národností jsou i Tamilové. Starotamilština, i když se již liší od současné Tamilštiny je jazykovědci popisována jako jeden z nejstarších jazyků světa. Je to jazyk velmi květnatý a byly v něm mimo jiné napsány před tisíciletími i mnou mnohokrát zmíněné knihy osudů na palmové listy.

V legendách Tamilů se tvrdí že jejich pravlastí byla Lemurie, která byla zhruba ohraničena Srí Lankou a Madagaskarem na jihu a západě. Pojmenování dostala pevnina podle Lemurů- opic které žijí dnes pouze na Madagaskaru, ač jejich kostry nacházíme i na jihu Indie.

Podle některých jasnovidců zde v dávných dobách existovala vyspělá spirituálně založená kultura, jejíž obyvatelé vynikali silnými intuitivními schopnostmi. Dodnes jsou Tamilové velice intuitivním národem a mnohdy dobře vycítí na co zrovna myslíte, či co jste za lidi.

Lemurie se nakonec podobně jako Atlantida, či země MU ponořila do moře. Podle tamilských legend to bylo na tři krát během minulých kataklyzmat postihujících Zemi. Část přeživších obyvatel přitom našla nový domov hlavně na území dnešní indického subkontinentu.

To, že z geografického hlediska v minulosti vypadala Indie jinak než dne dokazují i stále se množící archeologické nálezy. Před nedávnem byla na dně moře v severozápadní Indii objeveny zbytky starověkého města Dwaraky, ve kterém podle legend žil a vládl jeden z hrdinů staroindických eposů- Krišna.

Cesta na sever

Z Kanyakumari jsme zahájili cestu zpět. Navštívili jsme nejdříve milionové město Madurai a po něm i město Trichy s největším chrámovým komplexem na území Asie.

Odtud jsme již zamířili do Beach resortu, hotelového komplexu  poblíž Chenaje, ve kterém jsme po tři dni již jen relaxovali a okoupali se v teplých vodách Indického oceánu.

Počasí bylo stejně, jako po většinu pobytového času v Indii slunečné. Jen na počátku zájezdu dva dny souvisle pršelo. Leden je v Indii součástí období sucha. Teploty jsou v této době  docela snesitelné, i když kolem poledne je i v tomto čase „indické zimy“ na Slunci dosti horko, což ještě pocitově zesiluje vyšší vlhkost vzduchu.  Denní teploty na jihu Indie sahají v lednu  do30 st. Noční klesají jen málo pod20 st. Největší klimatickou zátěží pro náš organismus se tak v Indii stala klimatizace v autobuse.

Přiznám se, že cesta z Kanyakumari na sever pro mě nepatřila k nejpříjemnějším. Na jihu Indie jsem onemocněl. Nejdříve mně začalo bolet v krku a pak přišly pro Evropany v Indii běžné žaludeční a střevní problémy. Zatímco v první části zájezdu jsem se doslova vyžíval v bohaté a velice dobré hotelové stravě, tak posledních pár dní jsem byl přinucen držet přísnou dietu, jejíž porušení mně vždy ztrestalo prudkými bolestmi břicha.

Návrat domů

Brzké páteční ráno 16.1. bylo poslední, které jsme strávili v Indii. Nasedli jsme do autobusu a zamířili na letiště. Moderní infrastruktura a panelové domy v Chenaji, kolem nichž jsme cestou na letiště projížděli byly první známkou toho, že se vracíme do zcela jiného světa, než jsme pobývali uplynulé tři týdny.

Pak již následoval let do Dubaje a odtud do Prahy.

Po návratu domů brzy odezněly mé žaludeční a střevní problémy. S čím ale zápasím až dosud je změna času. Tak jsem si zvykl na indický čas, že již po 19.hod u televizních novin pravidelně usínám a pak se budím okolo 3hod. ranní.

Závěr

S návratem domů jsem začal pochopitelně přemýšlet  o tom co mi cesta dala a přinesla.

Cesta Indii není typ relaxační dovolené. Je to cesta náročná, která každého v mnohém prověří. My lidé často o sobě máme určitá mínění a odlišná od reality. Při takové cestě více než v běžném zaběhnutém životě máte možnost poznat co jste ve skutečnosti za člověka. Při konfrontaci s indickou realitou začnete mnohem více vnímat své vlastnosti, včetně těch negativních. Srovnat se s tím pak není vždy úplně jednoduché.

Indie je typ jiného prostředí a kultury. Jste konfrontování s jiným pohledem na svět, jinými zvyky, jinými lidskými přístupy. Někdy je to velmi krásné, když se setkáváte s přátelskostí a přirozenou stále ještě živou spiritualitou tamních lidí. Jindy zase některé aspekty tamní kultury mohou zase ve vás vyvolávat určité rozpaky a nejrůznější myšlenky.

Myslím si, že cesta Indií  člověku dává Evropanovi hlavně obrovskou a cennou životní zkušenost, kterou nemůže získat  čtením knih,  poslechem filmů, ale pouze pobytem na místě.