Zápisky z cesty po jižní Indii III.

Když potká prostý Ind Evropana, tak mnohdy září štěstím ve chvíli, když se po jeho boku může vyfotit. Indové a jím podobné národy chovají k Evropanům jistý druh úcty, svým způsobem si přejí být jako oni. Je to paradox. To pro

Tento třetí díl vyprávění o cestě po Indii chci věnovat některým reáliím z indické společnosti. Dříve však vzpomenu jinou sousední zemi, v mnohém Indii podobnou-Srí Lanku.

Vzpomínky na Srí Lanku

Návštěva Indie nebyla mou první cestou do „exotických“ oblastí. V roce 2008 jsem již procestoval ostrov Cejlon.

Během letošní cesty jsem si Srí Lanku připomněl především při pobytu v Ramešvaranu na mořském pobřeží, kde se mezi Indií a Srí Lankou táhne legendární Hanumanův most. Podle eposu Ramajány zde nechal staroindický princ Ráma vybudovat umělý most, přes který přešel spolu s „opičím“ vojskem na Srí Lanku a osvobodil zde ze zajetí svojí ženu Sítu unesenou zlým démonem Ravanou.

Jak bych obě země srovnal?  Srí Lanka je o něco bohatší, i když i tam převažují chudí lidé. Na rozdíl od Indie na Sri Lance převažuje Buddhismus, což je dáno i jiným etnickým složením obyvatelstva. Buddhismus vyznávají především světlejší Sinhálci, kteří na ostrov přišli z Indie v době šíření buddhismu. Hinduismus na ostrově vyznávají především zde menšinoví Tamilové. Ještě nedávno mezi oběma stranami probíhala občanská válka. V době mé návštěvy mi však nepřipadali vztahy mezi prostými Sinhálci a Tamily nějak napjaté.

S dominancí Buddhismu souvisí i architektura. Na rozdíl od jižní Indie jsou zde hinduistické chrámy jen velmi malé a skromné. Naopak zde stojí velkolepé buddhistické stavby, jejichž obdoby jsem v jižní Indii neviděl. Společnost na Sri Lance se mi zdála sekulárnější než v Indii. Náboženství zde bylo bráno více formálně.

Indové a Sri Lančané se mi však jevili velmi podobní svou přátelskostí a přístupem k životu. Jednou jsem se s českou průvodkyni zájezdu ráno procházel městem Kandy. Když jsme míjeli budovu tamní školy, vida že jsme Evropané, dal se s námi do řeči tamní ředitel školy a nadšeně nám vyprávěl o její historii a fungování. Mohli by jste něco podobného prožít u nás? Asi těžko.  I když vás Indové neznají, v jejich očích vidíte, že vás považují za svého nejlepší přítel a že jsou šťastní, když s nimi chvíli pohovoříte. Samozdřejmně to neplatí o všech. O mnohých Indech však ano.

Cesta Sri Lankou měla jiný charakter než cesta jižní Indii. Byla to cesta více turistická, zaměřená na poznávání historie a krás přírody země. Navštívil jsem tam tamní hory, čajové plantáže i zbytky deštného pralesa. Jeden z nejzajímavějších zážitků byla jízda na slonu. Všem zájemcům mohu vzkázat. Nic jednoduchého to není. Když šel slon z kopečka, měl jsem pocit, že z něj přepadnu na zemi.

Bohatí a chudí obyvatelé Indie

Vraťme se do Indie. Pro mnoho lidí představuje Indie především zemi veliké bídy. Ano je to pravda. Přesto naše představy o indické bídě se od reality z velké části liší.

V Indii především nejsou oblasti kde žijí bohatí a chudí tak striktně odděleny, jako v mnoha jiných, např. jihoamerických zemích. Projíždíte vesnicí plnou chatrčí a najednou mezi nimi spatříte výstavnou vilu a před ní stojící zjevně drahý vůz. Jindy zase na okraji chudého města či vesnice uvidíte supermoderní budovu střední školy, kterou by Indům mohli naši SŠ studenti a profesoři jenom závidět.

Chudí Indové se na první pohled od bohatých většinou příliš neodlišují. Jsou čistotní a nosí čisté šaty, které si téměř zázračně neušpiní ani při práci. Především ženy všech věkových a společenských kategorií nosí slušivé sárí. S alkoholem ani cigaretami se v Indii takřka nesetkáme. Takže obdoby alkoholem opojených bezdomovců zde nenajdete.

Chudí lidé většinou přijímají svůj úděl s klidem a pokorou. V Indii není i proto, že většina lidí toho moc nemá taková  touha být úspěšný jak u nás. Tím jsou Indové i spokojenějším a šťastnějším národem než my Evropané.

Tak jako u nás přitom platí, že nejsou všichni bohatí a chudí stejní. Kapitalistické „vykořisťování“ a výrazné platové rozdíly znají Indové stejně jako u nás. Podobně i část obyvatel, kteří se prezentují jako „chudí“ až tak chudými není a svého postavení zneužívají.

Na nový rok jsme se zúčastnili v jednom z indických chrámů, v Indii tradičního krmení a šacení chudých. Zdálo se, že část přítomných chudých vylomí mříže místnosti ve které se krmení konalo, aby se dostala k banánovému listu s obědem. Během rozdávání oblečení byli mezi chudými i takoví, kteří si přišli pro šaty i třikrát. Všiml jsem si toho až poté, když jím náš indický průvodce Palani za jejich chování pěkně vyhuboval. Položme si však otázku. Jak by jsme se chovali my Češi, kdyby takové akce probíhaly u nás? Neutloukli by jsme se vzájemně, abychom se dostali k jídlu a šatům zdarma?

Mezi chudými byly ale vskutku i ti, kteří neměli co do úst. Zejména matky s malými dětmi, možná indické samoživitelky? Ty vzbuzovaly smutný pohled, i když těch byla mezi chudými Indy menšina.  

V indických městech

Po návratu z Indie se vám bude zdát každé české město zejména ve večerních hodinách, jako město mrtvých. V indických městech to doslova žije po celých 24 hodin,  až máte dojem, že Indové nechodí vůbec spát. Vše začíná rušnou, dopravními prostředky a zvířaty přeplněnou silnici. Pokračuje to množstvím trhů a procházejících lidí na okrajích ulic a končí hustou záplavou, zpravidla nízkopodlažních domů.

Vše doprovází docela velký hluk, příliš neutichající ani hluboko v noci. Již dlouho před rozedněním je doplněn zpěvy hinduistických modliteb, případně modliteb islámských.

Indové jsou čistotní. To však již neplatí tolik o čistotě jejich okolí. V časech, kdy odpad tvořil jen biologický materiál to ještě nijak velký problém nebyl. Horší to je nyní, když Indii stejně jako Evropu zaplavily plasty. Na rozdíl od Evropy však, nebyl uspokojivě zaveden a rozšířen sběr a třídění odpadů.

V roce 2012 nejvyšší soud Indie prohlásil, že plastové sáčky představují pro budoucí generace Indie větší riziko než atomové zbraně. Existují veterinární studie, během kterých bylo v žaludku krav živících se odpadem kolem silnic odhaleno až 30kg plastů. Dalším rizikem spojeným s využitím platů je jejich nevhodné spalování běžným ohněm, který zamořuje krajinu nebezpečnými dioxiny. Nejvyšší indický soud nařídil indické vládě tuto věc řešit. Jak jsem však projížděl indickými městy, tak jsem nabyl dojmu, že v této oblasti dosud selhává.  

V Indii jsem však viděl i naděje. Byli jsme svědky studentské demonstrace zaměřené proti záměru úřadu kdesi vykácet stromy. To naznačuje, že ekologické smýšlení není mladým Indům přece jen cizí, jak by se na první pohled mohlo zdát.  

Než ukončím tuto stať podělím se s vámi o jednu úsměvnou zkušenost z Indie. Ve městech je obrovský problém z nedostatkem veřejných záchodů. Jednou měl jeden z našich autobusů poruchu. Kritická situace nastala pro skupinku našich dam, kterým se již hodně chtělo. Na záchod do sousedního obchodního domu je pustit nechtěli. A tak jediným řešením se ukázalo objednání taxíku, který dámy zavezl několik kilometrů k nejbližšímu veřejnému záchodu.

Indická věda

I když je Indie rozvojovou zemí, tak v mnohých vědních oblastech jsou na špičce světového vědeckého výzkumu a technologického rozvoje v mírové i vojenské oblasti.

Indie má rozvinutý atomový program a zvládla výrobu jaderných zbraní. Má i svůj vlastní kosmický program. Mezi Indy se také nacházejí nejlepší a nejschopnější počítačoví programátoři. Na rozdíl od Západu, kde je vědecko-technická oblast striktně oddělena od oblasti duchovní, tak v Indii je to jinak. Před startem každé kosmické rakety se nejdříve provede náboženský obřad puja a až poté raketa vystartuje.

Poměrně málo se ví, že vědecká vyspělost Indie a propojení vědy se spiritualitou má své kořeny v dávné minulosti. Před mnoha tisíci lety indičtí mudrcové-rišiové přinesli lidem nejen poznatky duchovní, ale i technické. Indický spis Vimanikašastra popisuje konstrukci, výrobu a provoz létajících strojů. Staroindické eposy Mahábhárata a Ramajana je zmiňují také a spolu s nimi popisují něco co by se dalo dnes popsat jako atomová válka. Že nejde o pohádku dokládají i archeologické nálezy např. v severoindickém Mohendžáru. Podrobněji jsem se tomuto tématu věnoval již v minulosti v článku Spiritualita a vyspělá technika starověké Indie. 

Indie a Západ

Třetí pokračování seriálu o cestě po Indii bych chtěl ukončit zamyšlením nad střetem indické a západní kultury.

Ve 4.stol.př.n.l. pronikla do údolí řeky Indu vojska Alexandra Makedonského. Kontakty mezi Indií a světem Západu však byly až do 15.století poměrně sporé. Zlom nastal v roce 1498, kdy portugalský mořeplavec Vasco de Gama obeplul Afriku a přistál v Indii.

Nejdříve to byli Portugalci a krátce po nich Nizozemci, kteří pronikali do Indie a těžili z bohatství této země. Až v průběhu 18.stol. zde sílí přítomnost Britů, kteří postupně ovládli celý indický subkontinent.

Indická kultura britskou okupaci přežila. Každý zná příběh M.Gandhiho, který na základě principu ahimsy-nenásilí dovedl po roce 1945 Indii k nezávislosti.

V dnešní době čelí Indie další zkoušce, zda opět odolá tentokrát se šířící úpadkové formě západní americké kultury. Ta se šíří v podobě četných reklamních plakátů, tisku, tak i indické televize. Nabyl jsem dojmu, že způsob jejího šíření spočívá ve vytváření jakéhosi hybridu indické a americké kultury. V jednom hotelu jsem shlédl kousek indického filmu. Hrdina příběhu nejdříve podle indické tradice odsloužil hinduistický obřad puju, aby chvíli poté již podle amerického způsobu řešení problémů vzal do ruky samopal a s ním vystřílel sousední vesnici, zřejmě plnou zloduchů.

Ti co jezdí do Indie již déle vskutku hovoří o postupné sekularizaci země a ústupu od spirituálních hodnot. Pozvolna se zlepšuje infrastruktura v zemi a většina Indů již má svůj mobil. Zároveň však roste i spotřeba masa, což se negativně projevuje mimo jiné na zdravotním stavu obyvatel. Velkým problémem v Indii se stává cukrovka, jejíž příčiny jsou dnes již dobře známy i jako důsledek zvýšeného množství živočišných bílkovin ve stravě.

Přesto všechno ale věřím, že Indie tento tlak, jak již mnohokrát v minulosti nakonec ustojí a zůstane spirituální zemí, přičemž se obohatí o to, co jí mohou poskytnout jiné země včetně nás, obyvatel České republiky.  

---pokračování příště---